Duplex hustle

Pátek 14. února 2059 21:00

Přišel jsem k Lajce, která stála opřená o taxík. Měřila si mě vyzývavým pohledem a dokuřovala cigaretu. Usmáli jsme se na sebe a políbili se na přivítanou. Zarazilo mě, že to bylo automatický. V okamžiku jsem zapomněl na zimu, vítr a poslední půl hodiny v tramvaji s Marleyem a Dejvem. Něžně jsem jí při polibku hladil zadeček, oplatila mi to. Po přivítání jsem byl trochu v mrákotách a skoro zapomněl na to, že někam jedeme. Radši bych šel rovnou k ní domů. Sedla si do auta a za ruku mě vtáhla dovnitř. Sedl jsem si do auta a zabouchl dveře. Taxík se rozjel směrem do centra. Kdybych nepočítal včerejší výlet na Vinohrady, tak jsem v centru nebyl tak dva roky. Lajka mi hladila stehno a dívala se na mě, jako by měla něco na srdci. Zatím jsme to nechávali být a líbali se na zadní sedačce taxíku. Řidiči to bylo nejspíš jedno, vůbec si nás nevšímal. Podezíral jsem Lajku z toho, že ho podmázla, aby věřil tomu, že se tahle jízda autem nikdy nestala. Pražští taxikáři byli, kromě legendární poctivosti známí tím, že za určitý obnos peněz navíc dovolili svým klientům téměř cokoliv. Kromě znečištění auta, ale i to se dalo vždycky přikrýt dalším držhubným.
Rozepnul jsem si bundu a udělal si pohodlí. Lajka si taky odložila koženou bundu. Pod jejím tričkem s názvem kapely, kterou jsem neznal, se rýsovala malá prsa. Dráždilo to mojí představivost. Sjížděli jsme do tunelů, kterými byl podkopaný celý pražský metroplex. Došlo mi, že ani nevíme, kam jedeme. „Kam vůbec jedeme?” zeptal jsem se, když jsme se od sebe na chvíli odtrhli. Lajka se usmála a začala vysvětlovat.
„Jedeme do centra, je tam na Václaváku klub Duplex. Domluvila jsem tě tam jako zahraničního DJe, kterej emigroval ze Sovětskýho svazu, Dimitrije Krakova.” vysvětlovala Lajka. Vrtalo mi hlavou, proč zrovna ze Sovětskýho svazu, protože byli úplně odříznutí od zbytku světa digitální železnou oponou.
„Z týhle díry, protože bylo mnohem jednodušší připravit krycí story a udělat stopu na Síti. Kdyby to bylo odjinud, tak by ta krycí povídačka kiksla na digitální stopě. Kyberprostor v tomhle neojebeš.” dodala jedním dechem a zapálila si předbaleného jointa. Řidič nedal vůbec najevo, že by mu to vadilo. Musela ho podmáznout fakt slušně, na tohle byli dročkaři vždycky hákliví. Teda aspoň taxikáři, který jsem si volal já.
„Oukej, myslíš, že nám sežerou povídačku o fejkovým DJovi, co utekl ze Sovětskýho svazu?” nechtělo se mi tomu věřit. Lajka vyndala z kapsy telefon a ukázala mi na něm smlouvu Duplexu s nějakou neznámou firmou. Dominovalo tam jméno Dimitrij Krakov a částka 10 000 euro.
„Ty vole, fakt nekecáš.” vybouchl jsem smíchy. Opravdu dokázala zblbnout produkci jednoho z nejvíc posh klubů v Praze povídačkou o neexistujícím DJovi za takový hustý peníze.
„To není takovej problém. Mám připravený pro tyhle případy botnety, který jsou schopný napadat datapooly v Síti a vkládat do nich data, který potřebuju. Během hodiny se objevilo tvoje neexistující jméno po všech hudebních datapoolech a tvým srdceryvným příběhem. Ale zbytek bych si ráda nechala pro sebe.” pochlubila se a frajersky si zahulila z jointa, který mi potom poslala.
„A jakej ten příběh mám?” zeptal jsem se při pokuřování. Ta holka se mi líbila čím dál tím víc.
„Jsi pětadvacetiletej DJ, kterej musel ze sajuzu utýct kvůli zlýmu režimu. Jsi jeden z mála, komu se to povedlo. Všimla jsem si, že Sajuznet a смотретьвсети se začali o to jméno zajímat. Až takhle to bylo přesvedčivý. To všchno jsem dokázala bez jediný fotky, hudby a skutečnýho člověka.” samolibě se usmála při tom, když mi to říkala. Pokuřoval jsem jointa a přemýšlel, jak moc dobrá musí být, když se jí daří takové kousky. Vrátil jsem jí špeka a vyfoukl kouř. Ještě, že jsem si dával špekfest s Marleyem u něj doma. Jinak bych tam asi usnul, ten její model byl fakt třída. Hučel jsem z toho slušně.
„Dobře, a co tam teda musím udělat?” ani mě nenapadlo, že by měla nějaký postranní úmysly. Těch deset klacků byla dostatečná motivace jít do takovýho hustlu.
„Ty se budeš muset hlavně celou dobu muset tvářit jako, že vůbec nerozumíš a s nikým nebudeš mluvit. Leda, že bys měl extendachip slot. Máš ho?” zeptala se při pokuřování, byla u toho zatraceně sexy. Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou. I když jsem měl rodiče zaměstanané v korporaci, tak jsem neměl potřebu si nechat cokoliv instalovat.
„Rusky asi taky neumíš?” pokračovala. Opět jsem odpověděl záporně.
„Oukej, takže budeš jenom mlčet a dělat, že vůbec nerozumíš. Zbytek zařídím já.” usmála se a poslala mi zbytek jointa. Tohle byla vždycky moje specialita, tvářit se jako debil a dělat, že nerozumím.
„Jasný, tohle asi hravě zvládnu.” nelhal jsem. Na tohle jsem si opravdu věřil. Dokouřil jsem jointa a típnul ho do popelníku v autě. Ještě, než jsem zaklapnul popelník, tak se na mě vrhla a znovu jsme se líbali. Vášnivě a hravě, jako, když jsme se dnes potkali poprvé. Do auta problikávaly světla z tunelu a bylo to, v rámci možností, docela romantický. Auto během chvíle, nezvládnul jsem to sledovat, vyjelo z tunelu do nočního metroplexu.
„Jsi skvělá, tohle mě musíš naučit.” pošeptal jsem jí do ucha při hlazení prsou pod tričkem.
„Když to neposereš, tak budeme mít krásnou společnou budoucnost.” zakřenila se a podívala se z okna jedoucího taxiku.
„Za chvíli tam budeme. Tak hlavně dávej pozor na jazyk za zubama. Všechno zařídím.” ujistila mě v následujícím plánu. Auto začalo zpomalovat a zastavilo na rohu Vodičkovy a Václaváku. Řidič se na nás otočil a konečně promluvil.
„Konečná, slečno Rachmaninovová. Bude to domluvených tři sta euro.” sdělil konečnou částku za cestu z periferie až sem.
„Samozřejmě. Tady to máte. Děkuji moc za cestu. Drobné si nechte, beru to jako poplatek za diskrétnost.” řekla nezvykle slušně a vrazila mu dvě dvouseteurovky do ruky. Řidiči se objevil úsměv mezi tvářemi a poděkoval. Vystoupil z auta a otevřel Lajce dveře. Byl tak šťasnej, že mi vyfouknul gentlemanské gesto. Oblékla si koženou bundu a vystoupila. Z auta jsem vystoupil hned po ní a dopnul si bundu až ke krku. Taxík mezitím odjel a Lajka mi po letmém polibku nasadila sluneční brýle na oči.
„Tohle si nech. Sekne ti to v nich. Možná budeš trochu překvapenej.” překvapila mě nečekaným dárkem. Poděkoval jsem a nabídnul jí rameno k doprovodu před klub. Zavěsila si ruku do mé a vyrazili jsme ke vstupu. Před vchodem do klubu se táhla docela dlouhá fronta. Nikdy jsem na tyhle diskotékové kluby nebyl. Už jenom z toho důvodu, že by mě tam nepustili už na vstupu. Možná bych se ani mezi tou zlatou mládeží necítil moc dobře. Obešli jsme frontu a zamířili si to rovnou ke vstupu. U dveří stáli dva vyhazovači. Koukali na nás nevraživě, protože jsme si dovolili předběhnout celou frontu na vstup.
„Odprejskněte, vy smažky!” zaburácel ten udělanější. Bláhově si myslel, že z něj jde strach. Lajka se jím nenechala vyvést z míry. Přistoupila k němu a ukázala mu svůj telefon a ukázala na mě. Chvíli se o něčem dohadovali a nakonec mu ukázala smlouvu, kterou jsem před chvílí viděl v taxíku. Druhý vyhazovač začal něco nesrozumitelného drmolit do vysílačky, která mu visela na krouceném kabelu z ucha. Najednou jsem si uvědomil, že brýle okolo vyhazovačů začaly ukazovat různé údaje. Začínalo to jejich jmény, čísly jejich občanských identit a dalšími zajímavými údaji. Jak to ty brejle uměly, jsem si neuměl ani představit.
„You are expected, welcome!” řekl po chvíli ten s vysílačkou a pustili nás dovnitř. Brýle najednou v reálném čase větu přeložily do češtiny. Ohromilo mě to. Kývnul jsem na souhlas a nabídnul opět gentlemansky Lajce rameno. Do klubu jsme vešli ruku v ruce.
„Teď s tebou budu mluvit rusky, ty se budeš tvářit, že mi rozumíš. Všechno, co ti řikám, uvidíš na displeji v brejlích.” začalo se objevovat vedle Lajky, když mluvila rusky. Kdybych už nebyl z Lajky a celý tý situace úplně paf, tak by mi padla čelist snad až na mramorovou podlahu chodby do klubu. Došli jsme k VIP výtahu a ten se otevřel. Vešli jsme do něj. Dveře se zavřely a výtah se rozjel. Lajka mi hladila nenápadně zadek. Oba jsme mlčeli.
„Nikdo mě teď neslyší, když mluvím. Budu ti občas posílat zprávy.” objevilo se na displeji brýlí. Ikonka na začátku věty označovala soukromou zprávu. Začínalo se mi to fakt líbit. Ani jsem nevěděl, že něco takovýho je možný.
„Až dorazíme nahoru, tak si půjdeme sednout na backstage. Nechám ti tam nějakej koks a přinesu pití. Za žádnou cenu se s nikým nebav. Ani anglicky.” instruovala mě Lajka. Kývnul jsem na souhlas. Snažil jsem se nemluvit. Měl jsem pocit, že ve výtahu byla kamera s mikrofonem. Výtah se zastavil a uvítala nás rozjařená, hlasitá a dunivá párty. Hudba byla teda příšerná. Vůbec to nebyl můj šálek čaje. Prošli jsme okolo baru a na jeho konci stál nějaký týpek, který se díval přímo na nás.
„Zdravím vás, slečno Krabanikovová, je nám ctí, že se vám podařilo sehnat tak vzácného hosta.” lezl nám do prdele tak, že mu z ní už skoro nebyly vidět ani nohy. Lusknul prsty a barman podal připravený tác s vodkou.
Produkční se pokoušel o ruštinu. Měl jí ale tak strašnou, že ani překladač nebyl schopný vyhodnotit, jaký to byl jazyk. Před očima mi lítaly různé návrhy, ale nic kloudnýho to nevykouzlilo. Tázavě jsem se podíval na Lajku. Zopakovala větu, kterou se ten tragéd snažil naučit snad celý večer do našeho příjezdu. Překladač začal zase fungovat.
„Dobrý večer. Mohu vám nabídnout pití? Doufám, že je vaše oblíbená.” Brýle na Lajčino zopakování poslušně ukázaly správný překlad. Kývnul jsem na souhlas a jako správný svazák se natáhl pro panáka a vyzval gestem k přípitku. Lajka i produkční si se mnou ťukli a ten trapný moment jsme zakončili vypitím vodky, která chutnala jako Stalingradskaja. V tu chvíli jsem trochu Lajku proklínal, byla fakt hnusná. Poplácal jsem produkčního po ramenou a ukázal mu palec na souhlas. Ten se otočil a šel směrem ke dveřím. Následovali jsme ho. Když dveře otevřel kartou, kterou potom předal Lajce, bylo mi jasný, že to byla backstage. Ta místnost byla velkoryse pojatá. Kožené sedačky, skleněný stůl, porcelánové busty bez rukou, které se tvářily jako vysoce estetické umění. Nikdo tam naštěstí nebyl. Sedli jsme si na gauč k sobě a dali políbili se. Právě probíhalo nejzábavnější rande v mým životě.
„Teď ti skočím pro to pití. Dej si koks, trochu se zrelaxuj. Za čtvrt hodiny půjdeš na věc. Potřebuju, aby ti to sežrali i s navijákem, takže se snaž hrát dobře a udělej nějakou show. Budu ti posílat zprávy, co máš dělat. I když mě neuvidíš, tak uvidím, co děláš ty. Zvládneš to. Věřím ti.” poslala mi Lajka zprávu beze slov a po krátkém polibku něco nechala na stole a odešla pryč. Podíval jsem se na to. Byl to sáček s koksem a nasypal trochu na stůl. Když jsem ho kartou tvaroval do lajny, tak se mi vedle něj ukázala čistota materiálu v procentech. Ty brejle mě nepřestávaly překvapovat. Byla slušná, ukázala krásných osmdesát devět procent. Napadlo mě, že bych to porovnal s tím zbytkem, co mi zůstal v kapse po včerejšku. Vysál jsem čáru brčkem, který jsem našel v kapse kalhot a užíval si ten skvělej nájezd. Dneska se mi to dokonale hodilo. Vysypal jsem zbytek svýho pytlíčku na stůl a po zobrazení výsledku mi zatrnulo. Lajka měla stejnej koks, kterej jsem včera ukradl u Mikhaila! Trochu se mě zmocnila panika, jestli se tu náhodou s tím sráčem Mikhailem nepotkáme. Pokud dokázala sehnat jeho zboží, tak bylo na kilometry jasný, že se nejspíš znají. Kdyby to bylo přes překupníky, tak by si to každej, ale bez výjimky každej, naředil jedlou sodou a speedem. Stejně jako byla naše rutina s Marleyem. Buď měla stejnej zdroj, nebo to měla přímo od něj. Radši jsem nad tím přestal přemejšlet a frknul si druhou. Noha se mi začala kývat do rytmu houpavého housu. Ten koks šlapal dobře. Dneska by mi díky tomu chutnal i ten teplej house hrající z parketu.
Začal jsem se mírně potit. Paranoiou a vedrem klubu. Sundal jsem si bundu a mikinu. Z bundy jsem odepnul taštičku a připnul si jí na kalhoty. Paměťový čip jsem si schoval do kapsy. Došlo mi, že jsem něměl sluchátka. Začal jsem doufat, že si nějaký dokážu sehnat. Z drogovýho psycha mě vysvobodila Lajka, která si odemkla kartou, kterou jí před vpuštění do backstage předal ten slizkej produkční.
„Jsi v pohodě, broučku?” zeptala se, když mě viděla. Položila skleničky s nějakými drinky na skleněný stůl a dala mi pusu na tvář. Nesměle jsem kývnul na souhlas. Pokoušel jsem se znovu zapomenout na sluchátka, který jsem si zapomněl doma a totožný koks se zmrdem Mikhailem. Snažíl jsem se zahnat chmury a pořád myslel na to, že nesmím vypadnout z role. Mlčky jsem jí políbil a připil si s ní. Chutnalo to o dost líp, než ta sračka, kterou nás oblažila místní produkce.
„Jsi docela vyklepanej, musíš to zvládnout! Jinak budeme oba dva v prdeli.” objevilo se na displeji brýlí. Zvedlo mi to koutek do arogatního úsměšku. Dodala mi sílu se do toho vrhnout po hlavě. Nevím, jestli to bylo tím koksem, nebo vidinou píchání s Lajkou, ale úzkost posledních pěti minut skončila a podařilo se mi se uklidnit. Pohladil jsem jí po tváři a ruka mi sjela po krku přes prsa až na její zadeček. Políbili jsme se, potom jsem se zvedl z gauče a odešel jsem do sálu klubu na místo pro DJs. Bylo tam slušně narváno, Lajce se muselo nechat, že tu habaďůru zvládla na jedničku. Sežrali jí to i s ponožkama. Vytáhl jsem si paměťový čip z kapsy a podíval se na DJe, který právě dohrával. Bylo zajimavý vidět, že měli úplně jinou techniku, než na jakou jsem byl zvyklej. Nad technikou svítily holografické projekce průběhu právě hrajících skladeb. Dost se to lišilo od našeho autentického stylu, který jsme si udržovali v hoodu. Místo hraní desek se tu daly různé zvuky v reálném čase smyčkovat a různě upravovat během samotného hraní. Uvědomil jsem si, že si s tímhle budu moct vyhrát o dost víc, než kdykoliv předtím. Stoupl jsem si vedle toho kluka, co tam hrál a poklepal ho po ramenou. Usmál se na mě. Sundal si sluchátka a něco se mi snažil povědět. V tom hluku to úplně zaniklo. Poklepal jsem ho po rameni a znovu se vrátil ke hraní.
„Jsi přirozenej talent. Lidi vypadají, že se na tebe těší.” okomentovala můj přichod na scénu Lajka. Zamával jsem lidem na parketu a ti mi odpověděli jásavým křikem a máváním. Skoro mě to rozesmálo. Hrající DJ se na mě otočil a ukázal pět prstů, asi jako pět minut. Otočil jsem se zase zpátky do backstage, Lajka tam už nebyla. Zůstalo tam jenom pití a zbytek koksu. Nežinýroval jsem se a došňupal to do posledního zrníčka. Adrenalin s koksem šlapaly úplně perfektně. Když jsem se vrátil za DJem, tak si zrovna odpojoval sluchátka z mixážního pultu. Beze slov jsem ho poprosil o sluchátka na které jsem gestikuloval a on mi je radostně dal. Byl rád, že může pomoci super hvězdě a srdečně mě objal. Nasadil jsem si sluchátka na uši a zapojil zpátky do mixážního pultu. Bylo to docela nahlas, upravil jsem si hlasitost a zkontroloval, kolik mám času. Zbývala necelá minuta. Nainstaloval jsem čip do druhého slotu vedle čipu kolegy, který právě končil a začal se přehrabovat hudbou ze svého brlohu. Víceméně mi tam ty kousky seděly. Zbývalo půl minuty. Rozdělal jsem si jednu skladbu a odfiltroval z ní všechny zvuky kromě kopáku. Ještě jsem jí zavřel do krátké smyčky po čtyřech dobách. Předchozí skladba právě dohrávala. Zopakovala se stejná situace jako na začátku Agawarova včerejšího setu. Hudba utichla, lidi čekali, co se bude dít. Usmál jsem se na dav lidí pod sebou a zlehka klepnul do holografického ovládacího panelu. Z reproduktorů začal hrát dunivý kopák v rytmu 124 úderů za minutu. Lidi se začali pomalu vlnět. Přidával jsem zlehka další zvuky. Nejdřív činely, po nich za další čtyři takty vokál, který důrazně opakoval jednu větu dokola. Nakonec přišla basa, která podtrhla kopák a spojila se do téměř kompletní skladby. Na poslední takt jsem vynechal skoro všechny zvuky kromě basy a trochu si pohrál s činely. Do půlky taktu jsem propašoval i hlavní melodii. Když měla začít další doba, tak už jsem si přestal hrát s živým remixováním a pustil skladbu tak, jak jí autor původně zamýšlel. Celou místnost zaplnil plný zvuk veselého funky housu a lidi začali konečně tancovat.
„Dobrý intro, draku. Máš je v hrsti, hezky pokračuj dál. Sleduj zprávy ode mně. Za deset minut ti dám vědět.” pochválila mě Lajka a já se ponořil do hraní svýho nejteplejšího mixu v životě. Možná vás taky napadá, proč takovej týpek, jako já má ve svý kolekci hudby disko? Jednoho krásnýho dne jsme byli s Agou a Marleyem na dojezdu u mě doma. Sjížděli jsme hudební kanály na data poolu a snažili se vyrovnat ztrátu endorfinů chlastáním levnýho vína s nějakýma práškama na soustředění. Už jsme v tom příšerným stavu, kdy se nedalo spát ani pořádně bdít, byli asi dvacet hodin. Marley cvakal programy téměř ve frekvenci jeden klip - jeden kanál. Najednou to přišlo, přepnul na skladbu, která nás naplnila štěstím. Zapomněli jsme na vyčerpání z drog naředěné ještě dostatečnou dávkou toho svinstva v našich tělech, který nám nedovolovalo usnout. Agawara si začal klepat nohou do rytmu. Marley si pískal a já jsem vystřelil na nohy hledat další lahev vína. Paradoxně ta skladba zpívala o tom jak je skvělé poslouchat hudbu s budoucí druhou polovičkou a užívat si života. Teda v našem případě se o tom určitě nedalo ani uvažovat, protože jsme v tom stavu spíš zvolna umírali, ale na malou chvíli nás to vrátilo do reality. Měl jsem asi dvou týdenní období, kdy jsem takhle veselý věci poslouchal a udělal si malou, přesto účinnou kolekci skladeb. Potom už jenom čekaly na svojí pravou chvíli, a ta nastala zrovna dneska. Bůh ví, jestli to byl osud nebo jenom náhoda, ale přesně se to k dnešní party hodilo a udělalo to spoustě lidí radost. Nejvíc ale mně, protože jsem byl o krok blíž k Lajce. Chvíli jsem tam mixoval skladby přes sebe, občas si něco zremixoval, hrál si s vokály a různými efekty. Na to, že jsem takhle pokročilou techniku měl poprvé v životě po rukama, tak mi to šlo krásně od ruky. Ze všech z nás lil pot a vlnili jsme se v teplé lázni hudby z reproduktorů.
„Bavíš se asi až moc, co? Můžeš teď udělat něco, co strhne pozornost jenom na parket? Nemáš nějakou opravdu známou odrhovačku?” objevilo se na displeji brýlí se přisprostlým, animovaným emotikonem. Jasně, že jo. Všechno zvládnu. Trochu si pohraju s tím dojezdovým songem a budou si ho broukat ještě zejtra. Našel jsem si tu skladbu na úložišti a nahrál ho do přehrávače. Začal jsem ho hrát stejně, jako kdybych ho chtěl hrát bez úpravy. Lidi se začali chytat, byl notoricky známý a fungoval určitě pokaždý, kdyby ho kdokoliv zahrál. Ale protože mě Lajka poprosila o show, tak jsem ho začal během hraní živě přeskládávat. Vokál jsem prohnal efekty a přidal k němu melodii. Z jiné skladby, která ještě zatím nehrála jsem přidal funky basu s kopákem a různě s tím experimentoval. Povedlo se, bylo víc než narváno. Bál jsem se dvou věcí. Že to se mnou nedostatkem vzduchu flákne o zem a že se tam dole někdo ušlape. Lilo ze mně jako, kdyby bylo léto na pláži. Z tranzu hraní mě vysvobodila další zpráva od Lajky.
„Povedlo se, tak za hodinku se uvidíme. Užij si zbytek hraní.” trochu jsem se zamýšlel nad tím, co tu vlastně dělá? Vzít si kluka z ulice, prodat ho za deset klacků do nejluxusnějšího klubu v Praze a ještě rozjet takovou habaďůru. Nechal jsem tyhle dohady na později a užíval si atmosféru párty, kterou už nikdy asi nezažiju. Nepředpokládám, že bych si někdy dokázal vydělat prodáváním sraček feťákům na takovou holografickou apraturu. Zbytek mixu probíhal skvělě, hrál jsem jako nikdy a přísahal bych, že na mě při jednom mixu letěly černý tanga. Najednou se za mnou objevil další DJ, poklepal jsem se s ním po ramenou a ukázal mu na prstech, kolik minut mi zbývá. Bylo to tak na pár minutek, než ta poslední skladba dohraje. Odpojil jsem sluchátka a předal je dalšímu DJovi. Když moje poslední skladba dohrála, tak jsem si vzal paměťový čip a bezpečně ho uložil do kapsy u kalhot. Utřel jsem si spocenej obličej do trika a vrátil se zpátky na backstage. Lajka tam už seděla a popíjela z deckové skleničky vodku.
„Udělal jsi mi radost. Všechno, díky tobě, šlo jako po drátkách.” přeložily brýle Lajčino přivítání. Zvednul jsem přichystanou skleničku vodky a napil se. Měl jsem po tom téměř sportovním výkonu docela žízeň.
„Promiň, normálně bych ti přinesla něco k pití, ale měla jsem celkem napilno. Bude asi nejlepší, když se odtud po anglicku vytratíme. Už to tu není bezpečný.” řekla Lajka a dopila zbytek pití. Udělal jsem to samé a oblíknul se zpátky do té zimy dole. Když jsme se objevili za backstage, tak si nás chtěla nějaká holka oblečená ve večerních koktejkách a na vysokých šteklích vyfotit. Lajka jí hrubě odstrčila až upadla. Telefon jí spadnul na zem.
„Jdi do prdele, náno!” vyfakovala jí a zatáhla mě za ruku směrem pryč z klubu. Ani jsem se nedivil. Sám jsem se tu nechtěl fotit, když jsem tušil jistýho Mikhaila za zadkem. Nikdo si toho naštěstí nevšimnul, rychle jsme si to šinuli k výtahu. Před ním se objevili dva vyhazovači. Rozhlíželi se, ale v davu klubu nás naštěstí přehlédli.
„Jsme v prdeli, budeme muset vzít roha přes schodiště!” objevilo se mi před očima. Skoro celou čtvrtinu pravé čočky brýlí mi vyplnila průhledná mapa podlaží. Změnili jsme směr, Lajka mě sice vedla, ale díky mapě před okem jsem si nepřipadal úplně v prdeli ztracenej. Zastavili jsme se před dveřmi na schodiště. Lajka vytáhla z příruční tašky přidělané na rukávu kožené bundy kartu, kterou přiložila ke čtečce. Dveře se odemkly a vypustily nás na schodiště. Byli jsme tam sami - zatím.
„Musíme vzít roha, trochu se proběhneme. Dole na nás čeká už auto.” vysvětlovala Lajka. Sbíhali jsme po schodišti jedno patro za druhým. Shora byly slyšet kroky a hlasy, které se tříštily ozvěnou shodiště. Nerozuměl jsem jim, ale bylo jasný, že šli po nás. Přidali jsme do už tak zběsilého úprku. Doběhli jsme do přízemí, kde bylo atrium. Nakročil jsem směrem do atria.
„Tudy ne! Musíme přes parkoviště, ještě dvě patra dolu.” zarazila mě Lajka. Otočil jsem se a běžel za ní do suterénu. Na vteřinku jsem zahlédl jednoho z našich pronásledovatelů, byla to docela slušná korba. Byly před námi poslední dveře do podzemního parkoviště. Lajka s nimi zápasila. Karta, kterou to zkoušela otevřít, už byla asi deaktivovaná. Otočil jsem se, za mnou byly slyšet kroky a zvuk odjištění pistole. Ten rychlejší vyhazovač už stál asi deset metrů od nás, mířil na mě. Zvednul jsem ruce. Zaregistroval jsem v brýlích text.
„Každej si teď uděláte úkrok na opačnou stranu od sebe. Počítejte do pěti a potom se skrčte.” přikázal mi text. Lajka ho pravděpodobně slyšela. Poslechli jsme ho. Dveře se rozrazily a za nimi se objevil týpek s brokovnicí oblečený jako bezdomovec. Ihned jak se objevil, vystřelil na jistotu. Vyhazovač skončil jako řešeto, moc toho z něj takhle na blízko nezbylo. Ten druhý se schoval za rohem končícího schodiště. Neznámý borec neváhal a hodil mu tam granát. Pro mě a Lajku to byl signál, abysme vzali roha do útrob podzemního parkoviště. Přímo u východu ze schodiště stálo nastartované auto. Sedli jsme si do něj. Ihned, jak se za námi zaklaply dveře, tak se auto rozjelo. Myslel jsem na toho zabijáka, jestli to přežije. Ale stejně rychle, jak se objevil, tak i zmizel.
„Lajko, to se ti nepovedlo.” ozvalo se klidným hlasem ze sedadla spolujezdce.
„Jak jsem měla vědět, že na nás příjdou. Měla jsem špičkový krytí.” odporovala Lajka a ukázala na mě. Radši jsem se nechtěl do té diskuze zaplétat. Vůbec jsem netušil o co šlo.
„To nebylo krytím, kdybys tu holku nesrazila na zem, tak se to nestalo. Mohli jste to mít bez připosrání.” odpověděl hlas a otočil se na nás. Byl to chlapík ve středních letech, měl na sobě dobře padnoucí, elegantní oblek a milý, až nevinný obličej, který mu rámovaly blonďaté vlasy. Lajka znechuceně odhodila zmuchlanou krabičku cigaret na podlahu auta a zapálila si cigaretu.
„Tak jsem se tam měla, kurva, nechat vyfotit? Byla to posraná síťová závislačka!” nadávala Lajka při vyfukování tabákového kouře. Očima jsem přejížděl z Lajky na toho blonďáka a zase zpátky.
„S tím jsi mohla počítat, že když napadneš nějakou šlápotu v takovém klubu, tak na sebe upozorníš. Věděla jsi dobře, že tam jsou všude kamery i podprahový mikrofony.” káral blonďák Lajku dál.
„Seru na tebe, Trente. Příště si to udělej sám.” odsekla Lajka a dál kouřila cigaretu. Vytáhl jsem si taky cigaretu a zapálil si. Chvíli zavládlo ticho. Auto mezitím vyjelo z podzemního parkoviště. Koutkem oka jsem zahlédnul toho týpka v roztrhaným kabátu, který nám pomohl zdrhnout z podzemního parkoviště.
„Hele, já vím, že jsem ten poslední, kdo by se tu měl na něco ptát, ale kdo byl ten terminátor, co nás z toho vysekal?” dovolil jsem si drze otázku. Fakt mě to zajímalo.
„To byl Hawk, teď když už se znáte, tak se budete vídat častěji. Byl na tebe, Lajko, navěšený asi měsíc a ani sis ho nevšimla.” rýpnul si blonďák. Potom se otočil na mě. A podal mi ruku.
„A když nás ta neslušná holčina ani nepředstavila, tak tu drobnou nezdvořilost napravím. Jmenuji se Trent, jsem Lajčin nejmilejší klient.” nejistě jsem jí stisknul a představil se na oplátku.
„Aby ses z toho neposral, ty jeden korporáte!” chrila síru nasraně Lajka a vyzývavě se na mě usmála. Otevřela okýnko auta a vyhodila hořícího vajgla ven.
„Nejsi ani moc ekologická. Jinak doufám, že polovinu odměny za tuhle práci přihraješ panu DJovi, protože on a Hawk odvedli svojí práci na jedničku.” pokračoval Trent v pruzení a šňupnul si kokain z pozlaceného zrcátka. Zaměřil jsem ho čtečkou v brýlích a vykázal stejnou čistotu jako Lajčin a Mikhailův model. Lajka mu za hlavou nepozorovaně zamávala vztyčeným prostředníčkem. Její puberťácká vzpupnost mě bavila. Radši jsem se snažil pokračovat v mlčení, protože jsem neměl ani šajna o tom, co se vlastně v tom klubu stalo.
„Máš to vůbec?” pokračoval Trent z předního sedadla. Noblesně si u toho čistil nos od kokainu. Lajka se usadila pohodlněji a na chvíli se zdálo, že zamrzla. Trent se zamyšleně díval z okna auta. Chvíli to vypadalo, že spolu nemluví. Pozoroval jsem je a neklidně si přehazoval paměťový čip v kapse. Trent prolomil po několika desítkách vteřin.
„Výborně. Je tam všechno. Povedlo se ti to! Odvezu vás domů a tam si dělejte co chcete. Klidně se tam ušukejte k smrti.” shrnul znechuceně Trent. Auto zastavilo na semaforech před křižovatkou a zahnulo naším směrem k hoodu. Lajka se konečně uvolnila a položila mi ruku na stehno. Chytil jsem jí za ruku a dlouze jsme se na sebe podívali. Docela dost jsem se už těšil někam do bezpečí. Tenhle večer byl na jedno rande až moc velký vzrůšo. Noční provoz byl bez problémů, takže jsme během deseti minut dorazili na místo, kde nás taxík odvážel do centra.

Vystoupili jsme, rozloučili se a auto s Trentem odjelo zase zpátky.
„Hele, mám asi docela dost otázek.” rozsekl jsem to trapné ticho. Zapálil jsem si u toho cigaretu, doufal jsem, že to Lajka pochopí a pustí aspoň nějaký chlup.
„No, ono je to docela na dlouho. Není to tak jednoduchý, jak si myslíš.” vykrucovala se. Z mého výrazu bylo ale jasně vidět, že to pro mě není dostatečná odpověď.
„Tak si dáme u mě doma nějakej drink a zkusím ti to vysvětlit.” řekla a tvářila se u toho docela ztrápeně. Věděla, že asi úplně nechtěla, aby to takhle dopadlo. Málem nás tam oddělali. Unaveně jsme se šourali ke vstupním dveřím od jejího domu. Scanem ruky si otevřela, bylo vidět, že ten dům není pro obyčejnou lůzu všude okolo v multiplexu. Na chodbě se automaticky rozsvítilo světlo a oslnilo nás, šli jsme dál k výtahu. Výtah se hned po stisknutí tlačítka otevřel. Můj krásný doprovod dalším naskenováním dlaně poslal výtah do správného patra. Cestou výtahem jsem si Lajku přitáhnul k sobě a dlouze se vášnivě líbali. Když se dveře otevřely, tak jsem se nestačil divit. Výtah nás pustil rovnou do bytu. Přiznám se, že penthouse jsem opravdu nečekal.
„Toho bordelu si nevšímej, já se jenom převlíknu do něčeho pohodlnějšího a přinesu pití.” omluvila se Lajka a odskočila si do sprchy. Sednul jsem si na gauč a rozhlédnul se okolo. Na stole před gaučem se roztahoval velice slušný síťový terminál. Asi o tři třídy lepší a rychlejší, než byl ten u Marleye. Musel stát slušnej balík. Vedle něj se tyčil půl metrový skleněný bong. Displej infovize, který se zapnul s otevřením dveří promítal dnešní zprávy. Zrovna tam běžely zprávy o nějakých nepokojích v Mladé Boleslavi, kde se bouřili zaměstnanci automobilky. Ztišený zvuk infovize občas přehlušila tekoucí sprcha. Udělal jsem si pohodlí a sundal si bundu. Vyndal jsem baliček trávy a nacpal si vodní dýmku. Bublání při kouření mě uklidňovalo. Po vysátí jsem zase bong postavil zpátky na stůl. Lajka se vrátila z koupelny. Měla na sobě punkově roztrhané tričko a krátké džínové kraťasy. Mohl jsem na jejích dlouhých nohách oči nechat. V kuchyni, která byla spojená s obývacím pokojem, lovila něco v lednici. Vyndala láhev s nějakým průhledným alkoholem a vzala dvě skleničky. Přisedla si ke mně a rozlila do skleniček příjemně vonící chlast. Podala mi skleničku a opřela se o mě. Připili jsme si a začala vyprávět.
„Utekla jsem ze Svazu. Jsem tu asi měsíc. Sehnala jsem si práci přes Trenta a dělám pro něj síťový neplechy.” napila se ze skleničky a cítil jsem, jak voněla po sprše sprchovým gelem.
„Proč jsi utekla?” zeptal jsem se a zapálil si k tequile cigaretu. Lajka se přitulila ještě blíž.
„Bylo to tam hrozný. Bída, špína, drogy, chlast. Ne jako tady, bylo to tam mnohem horší. Je to tam úplně všude. Byla jsem jedna z nejlepších v ročníku v síťový bezpečnosti. Chtěli mě naverbovat do KGB, ale dopadlo by to tak, že bych dělala jenom štětku v terénu.” vysvětlovala. Poslouchal jsem jí a pokoušel si představit, jak to tam asi mohlo vypadat.
„Podařilo se mi zfalšovat doklady, všechny potřebný síťový záznamy a pod záminkou spolupráce s KGB se mi podařilo utéct. Nejspíš po mně teď jdou. Nevěděla jsem, kam jít. Tak jsem se přes Síť spojila s jedním překupníkem koksu a ten mi dohodil práci pro Trenta.” pokračovala ve svém příběhu a začínalo mi asi svítat. Ten překupník byl Mikhail. Asi se mi s Joelem a Marleyem podařilo zadělat na řádnej průser. Tohle jsem si plánoval nechat pro sebe do té doby, než to praskne. Podíval jsem se na Lajku a pohladil jí po tváři. Políbili jsme se.
„Už jsi ale v tom zataženej. Nejsou blbí, viděli tvůj obličej, měli ho tam dvě hodiny jako na podnosu. Všichni si tě tam fotili, už nebudeš v bezpečí.” Lajka se u toho tvářila tak, že to je strašnej průser, ale s tím jsem hned po tom povyražení v podzemním parkovišti počítal. Horší bylo, že jsem její důležitej kontakt nechal ožralýho v jeho bytě a ojebal ho o koks a peníze. A jestli byli všichni svazáci takový svině, jak se říkalo, tak to určitě bude chtít řešit. Ani jsem neuvažoval o tom, že by to nechal plavat.
„Na to se vyser, lítám už několik let z průseru do průseru. Tohle nebude tak horký.” uklidnil jsem Lajku. Nevypadala moc, že by mi to sežrala, ale natáhla se pro bong. Vzal jsem jí ho z ruky a naplnil ho mojí trávou. Podal jsem jí ho do ruky i se zapalovačem. Přiložila si ho k puse a zapálila. Mezitím, co Lajka nasávala omamný kouř z dýmky, tak jsem si vychutnával její dokonalé tělo. Najednou zmizela v šedivém kouři a podala čerstvě vykouřenou dýmku mě. Nasypal jsem trochu trávy do kotlíčku a zapálil. Dávka kouře, kterou jsem natáhl během vteřiny mi způsobila hukot v hlavě a mžitky před očima. Od nohou nahoru mi šla příjemná vlna mravenčení. Potom zase zpátky, po tom druhým bongu jsem byl už slušně zdělanej.
Lajka si mě přitáhla po odložení dýmky na stolek a políbila mě. Najednou jsem ucítil příjemný pocit v podbřišku. Takový podobný jsem ucítil jenom jednou nebo dvakrát v životě. Je snad tohle ta láska nebo to je fejk z drog? Nad těmahle úvahama jsem přestal hodně rychle přemejšlet. Sundal jsem Lajce tričko a mezitím jazykem dráždil její ušní lalůček. Jemně při tom vzdychala.
Tričko odletělo někam do kuchyně. Ani jsem nijak zvlášť nemířil, bylo to dítě překvapení a nadrženosti. Kousek od trička dopadla i podprsenka. Lajka měla nádherná malá prsa. Každý můj dotyk a laskání jejího krásného poprsí jí vzrušil. Zatáhl jsem jí za bradavku a Lajka v návalu vzrušení ze mě strhla mikinu i s tričkem. Líbali jsme se najednou tak vášnivě, že jsme spadli z pohovky na zem. Moje ruka jí během toho nekonečného laskání zajela pod kraťasy. Nahmatal jsem její poštěváček a při tom narazil na její nádhernou, vlhkou svatyni.
Začal jsem jí jemně masírovat její poštěváček a Lajka se rytmicky prohýbala ve slastných křečích. Celý to bylo jako v nějakým hentai filmu z data poolu. Její nehty se mi zarývaly do břicha a zad. Po jejich cestě napříč mým tělem zanechávaly červenou pálivou stopu. Najednou se ty nehty zarazily do mých beder a chvíli mi připadalo, že mi je chtěla vrazit do ledvin. Protočily se jí panenky a hlava jí na chvíli spadla dolu. Oddechla si a během chviličky byla zase v pohodě. Vrhla se na přezku mého pásku a během chviličky byl pásek tam, kde Lajčino spodní prádlo. Napadlo mě, že bude strašně vtipné, až se pujdeme zítra oblíct do kuchyně. Rozepnula mi kalhoty a začala mi ho vzrušenými dlouhými pohyby kouřit. Vzrušovalo mě to čím dál víc. Držel jsem Lajku za vlasy a se zalíbením sledoval její rytmické pohyby v mém rozkroku. Takovej divokej sex jsem zažil naposledy na party těsně po tom, co jsem dochodil základku.
„Vošukej mě!“ přikázala a rozepla si kalhoty. Ty jsem jí okamžitě svlékl a svršky někam zahodil. Znovu jsme se políbili a Lajka si mezitím nasměrovala mýho ptáka do sebe a při prvním přiražení nahlas zasténala.
Její nehty mi pro změnu škrábaly kůži na zadku a občas mi ta bolest zastínila ten nádherný pocit z píchání. Byl jsem ale tak rozpálenej, že mi to bylo úplně ukradený. Objímali jsme se a rytmicky se po sobě vlnili. Kousla mě do krku, hned jsem jí to oplatil. Na oplátku mi vrazila facku. Beze slova jsem jí otočil a na čtyřech jí začal ojíždět zezadu. Občas jsem měl problém rozeznat, jestli je to sténání nebo křik. Byla fakt hlasitá. Chytil jsem jí za vlasy. Trochu jsem přidal a plácl jí po zadečku. Najednou Lajka odpadla s hlasitým plácnutím o zem. Vypadala, že vůbec nevnímala. Během chvíle se otočila a přitáhla si mě k sobě.
„Takhle krásně mi to ještě nikdo nikdy neudělal.“ svěřila se mi. Dal jsem její nohy do praku a opřel si je o ramena. S každým přírazem Lajka zasténala tak, že to museli slyšet i sousedi vedle v baráku. Moje vzrušení bylo každou chvílí větší a větší, než jsem to nevydržel a vystřikal se jí na břicho a prsa. Unaveně si roztírala to lepkavý svinstvo po sobě.
„Takovou pořádnou šukačku jsem ještě nezažila. Asi tě začínám milovat.“ Přitulili jsme se k sobě a objali se. Ucítil jsem její krásné teplo. Bylo to něco nádhernýho. S žádnou holkou mi nebylo takhle moc dobře. Lajčina krásná vůně mě omamovala a navozovala krásný pocit únavy. Během několika chviliček jsme vedle sebe usnuli na ručně pleteném vlněném chlupatém koberci. V tu chvíli nám bylo všechno jedno. Lajčina minulost, zasranej koksovej úchyl Mikhail, posraná akce v Duplexu a v neposlední řadě i nutnost dělat nějakou další práci pro Trenta. Byli jsme spolu a viděli společnou budoucnost.

Pokračování příště