Expresní výtah nahoru

„Do prdele!“ Zavyl Finn při téměř nekonečném utahování šroubu stabilizátoru otáčení notně zrezlým klíčem, který měl svoje nejlepší léta dávno za sebou. Vzteky zahodil klíč do volného prostoru před sebou a sledoval, jak ladně a pomalu klíč letěl ke svému cíli na protější straně místnosti.
„Kurva fix, do hajzlu zasranýho!“ Zakřičel ještě jednou vzteky. Tentokrát nad sebou, protože zapmomněl na nulovou gravitaci, která ho obklopovala. Zapomenout na absenci zemské přitažlivosti bylo tam nahoře díky generátorům gravitace v těžkých pracovních botách až moc jednoduché. Už ani radši nenadával, nespal skoro dva dny a pořád jenom makal na opravě toho posraného stabilizátoru. Už ho sice opravil, ale ten předposlední šroub prostě nešel pořádně utáhnout a to ho dopálilo. Povolil svůj nepohodlný posed u velké, neforemné krabice stabilizátoru a zapálil si ohořelý špaček jointa. Na stanici plné zhulených rastamanů kdesi na orbitě Země ho to už nebavilo. Vlastně, nebavilo bylo slabé slovo. Nemohl to místo už vystát, čekal jenom, až se schválí jeho žádost o propuštění ze služby, na kterou před dvěma roky kývnul a od té doby té nešťastné volby nekonečně litoval. Byl už dva roky zavřený v obrovské plechovce, kde se nedalo pořádně ani plivat, natož důstojně vyměšovat. Jeho pracovní náplní bylo celodenní nadávání nad neupokojivým technickým stavem stanice a opravy staničních systémů. A jenom jednu věc nesnášel ještě víc, než močení vsedě do přetlakového záchodu, byla to fyzická práce s tím strašným nářadím, kterým Obrital Air šetřila cenné peněžní zdroje. Na úkor všech na stanici.
Finn si potáhl z jointa a vydechl zatuchlý kouř z marihuanového špačka a rozkašlal se. Uvědomil si, že už dva roky necítil čerstvý vzduch. Jenom něco, co se mu vzdáleně podobalo, ať už to bylo kvůli filtračním systémům, které byly zanešené marihuanovým kouřem nebo lacině citícím aromatu, který vzduchové systémy ředily desetiletí recyklovaný vzduch. Nemohl to tam už vydržet, pořád dokola to samé k jídlu, to samé k pití a jednou za týden oddych spojený s testováním různých designerských substancí, které pašovali poslíčci s každou zásilkou zásobování stanice.
„Finne, dneska vypadáš pěkně chatty. Nechceš se na to už vykašlat a jít si vorazit?“ Vyrušil Finna známý hlas z rozjímání nad téměř vykouřeným jointem. Finn zvedl oči od podlahy z ocelové slitiny a podíval se do zažloutlých očí jeho parťáka Khenana.
„Ya man, už mi to tu leze na mozek.“ Přitakal Finn a odcvrnknul vajgla kamsi za zahozeným klíčem. Oba zhuleně pozorovali, jak joint zpomaleně letí a vytváří složité obrazce přetáčením v nulové gravitaci. Khenan podal Finnovi ruku a pomohl mu vstát.
„Díky, bredře.“ Poděkoval Finn a zapomněl na několik věcí, které setřásl při zvedání se ze země. Ty se se zpožděním spadly na zem a zacinkaly. Finn ani Khenan tomu už nevěnovali pozornost a odešli z potemnělé místnosti strojovny stanice, kterou osvětlovalo světle červené světlo. Finn měl ty poslední dva šrouby už na salámu. Zhuleně na to zapomněl a bylo mu to jedno, že to není úplně dodělané. Stejně jako to bylo jedno celé posádce. Pracovní morálka posádky na stanici tvořenou téměř výhradně pouze z pracovníků najatých na Jamajce nebyla úplně nejsilnější stránkou. Khenan si zapálil jointa a spustil zapalovač přidělaný na jednom z dlouhých dreadlocků spustil od rozhžaveného konce jointů. Zapalovač svou vahou obkreslil téměř půlkruh a ladně dopadl na Khenanův hrudník.
Finn přemýšlel, jestli to, co viděl, bylo způsobené nizkou gravitací na stanici nebo tím, že před chvílí dokouřil jointa. Už se tím ale nemusel zabývat moc dlouho, protože dodělal opravu stabilizátoru gravitace a během několika hodin bude na palubě stanice gravitace podobná té na Zemi. Během cesty chodbou potkali několik dalších členů posádky, se kterými se pozdravili a šli si posedět do staničního baru. Museli spolu zapít konec směny. Zasraně dlouhé směny.

<<<

„Vstávej, Finne. Máš jít za kapitánem.“ Probudil Finna jeho spolubydlící na kajutě a hodil mu na vrchní polovinu palandy tablet se svítícím displejem. Finn ho vzal do ruky a přečetl si vzkaz od kapitána, kde stálo, že má co nejdříve zajít do jeho kanceláře. Vrátil Cliftonovi tablet a zaposlouchal se do dubu, který bublal z Cliftonova hudebního přehrávače. Dneska neměl ani kocovinu, byl po té dvoudenní šichtě tak zdrchaný, že se nezvládnul ani opít. Clifton se houpal do rytmu basové linky a balil si ranního jointa. Takové normální, stereotypní ráno na stanici. Probudit se, zhulit se a předstírat práci až do rána. Tedy do té doby, dokud jedna z kriticky duležitých služeb stanice nevypověděla službu. To se opravdu muselo makat, Finn to nenáviděl. Na jeho vkus se to stávalo až moc často. Překlopil se z palandy a zlehka dopadl na zem. Na podlaze pod palandou se válelo jeho oblečení, které na sebe natáhl. Z kalhot visely volně fixační pásky, které se používaly hojně při práci s nářadím v nulové gravitaci. Do velkých kapes na přiléhavých kalhotách zastrčil krabičku cigaret, zapalovač a palubní PDA. Na potem čpící volné tričko si natáhl vrchní část uniformy se spoustou různých úchytů a do podpaží si nastříkal drze Cliftonův deodorant.
„Ty vole, Finne, kolikrát ti mám říkat, že si máš koupit svůj! Bumboklaat!“ Prohodil Cliff naštvaně a olízl lepení jointu. Finn místo odpovědi vztyčil prostředníček a potom si zády ke Cliftonovi začal čistit zuby v kajutním umyvadle. Oba si už po necelém roce ve stejné kajutě začali lézt na nervy. Finna zase vytáčelo, že Cliff nechával v umyvadle nádobí ze včera. Z každodenního flusání zubní pasty na použité nádobí se mu zvedal žaludek. Na druhou stranu byl rád, že se mu včera podařilo opravit stabilizátor gravitace a plivanec pasty vůbec dopadl do dřezu. Položil automatický kartáček zpátky na své místo do dobíječky a svázal si dready do drdolu. Chtěl na kapitána udělat dojem, aby ho pustil zpátky na Zem. Cliff si zapálil spliff a místnost se provoněla kouřem kayi. Finn se na sebe usmál do zrcadla a odešel ze zahulené kajuty. Volným krokem se coural směrem ke kapitánově kajutě a pohvzidoval si skladbu, která hrála z Cliffova kazeťáku. Pozoroval monotónní interiér chodeb, kterými procházel a s každým dalším krokem se modlil, aby mu tu službu konečně zrušili. Po ničem jiném netoužil. Jenom aby z té plechovky vypadnul. Najednou měl před sebou kapitánovy dveře. Neváhal ani vteřinu a stiskl tlačítko, které otevřelo dveře do kapitánovy kanceláře. Vstoupil.
„Zdravím Finne.“ Pozdravil kapitán a usmál se. Finna vždycky fascinovaly kapitánovy běloskvoucí zuby. Sondoval jeho úsměv a doufal, že uslyší konečně propuštění.
„Dobrý den, kapitáne.“ Pozdravil Finn a usadil se do pohodlného křesla naproti kapitánově stolu. Nervózně si začal hrát s fixačním popruhem na nohavici kalhot.
„Mám pro tebe dobré zprávy! Dostal jsem povolení vyhovět tvý žádosti o propuštění ze služby!“ Finnovi kapitánova informace o propuštění vykouzlila úsměv od ucha k uchu. Místo poděkování jenom kývnul.
„Je to škoda, byl jsi skvělý pracant. Zítra jedeš prvním zásobovacím spojem domů.“ Shrnul kapitán a zapálil si doutník. Z jeho vůně se Finnovi zvedal žaludek.
„Díky kapitáne, už mi tu začínalo hrabat. Ani nevím, jak vám mám poděkovat.“ Vykoktal Finn a potřásl kapitánovi rukou přes zdobený dřevěný stůl.
„Nemáš zač, Finne, během týdne by ti stejně vypršel kontrakt a bylo by třeba řešit jeho prodloužení. Musel bys na přezkoušení a zdravotní testy, takže na tom ještě všichni vyděláme. Dostaneš proplacenou poslední výplatu a bonus za dobrou službu.“ Odpověděl kapitán s usměvem a opřel se do koženého opěradla křesla. Finn si uvědomil, že kapitána nikdy neviděl ve špatné náladě, s ostatními yardies na palubě kolikrát v pátek nad karibským rumem vymýšleli, čím si kapitán zlepšoval náladu, protože ho nikdo nikdy neviděl se rozčilovat. Vlastně všichni yardies byli pohodáři, až na Cliffa, který bydlel s Finnem. Jeho výkyvy nálad na Cliftona působily toxicky. Dobrá emocionální stabilita byla vlastně jeden z hlavních důvodů, proč si Orbital Air hledal pracovníky zejména z Jamajské diaspory.
„Tak si běž zabalit a dneska už nastupovat nemusíš, doporučuju ti se připravit na let dolů, bude to náročné. Bylo mi ctí, třeba se ještě někdy uvidíme.“ Rozloučil se kapitán. Finn mu potřásl ještě jednou rukou a rozloučili se. Finn rychle opustil kapitánovu kancelář a hned, jak se za ním zavřely dveře, tak radostí skákal. Už to měl jisté, žádné sraní do přetlakového záchodu, žádné ubíjející služby a už nikdy syntetická šlichta z kantýny, která se steží dala jíst. Od zítřka nebude orbitál, nebude ani technik - děvka pro všechno. Konečně nebude jediný bakra mezi yardies. Vrátil se stejnou cestou do kajuty a začal si balit do sportovní tašky svoje věci. Dneska už v kajutě spát nebude. Ožere se v baru jako prase, rozloučí se se všema yardies a zítra bude zase kluk z ghetta. Přesně tak, jako když dva roky zpátky narukoval k orbitálům. Sbalenou tašku nechal v kajutě a vydal se k nejbližšímu baru. Byl mezi lidmi z posádky nejoblíbenější, hlavně proto, že měl jako jediný na palubě povolený sound system.
„Ahoj Finne! Dneska vypadáš docela dobře.“ Pozdravila Trinika a nalila mu jeho oblíbený drink, Bloody Mary, do sklenice. Rozzářený Finn se usmál a na znamení souhlasu kývnul. Nedočkavě popadnul sklenici z baru a vychrlil.
„Jsem volnej! Zejtra to tu balím a jedu domů!“ Zajásal na konec a vypil celou sklenici drinku najednou. Vůbec mu nevadilo, že drink byl ledový. Položil prázdnou sklenici na barový pult a poprosil ještě o jednu rundu. Snědá mulatka sdílela s Finnem jeho radost a nalila si drink i pro sebe. Často se jí svěřoval opilý, že mu stanice už leze krkem. Společně si připili a Finn zalovil v téměř bezedné kapse a vytáhl palubní PDA. Rozeslal všem okolo přes korporátní síť pozvánku do baru na rozlučkovou party. Yardies party zbožňovali a byla to jedna z hlavních náplní volného času.

<<<

Bar se po šichtě začal zapňovat yardies, kterým skončila šichta. Finn měl už docela slušně naváto, opilost ale zkušeně vyrovnával propašovaným synthkoksem a koksové brnění zase prodlužoval pokuřováním kayi z chillumu. Trinika se houpala do svižného ragga junglu, který vyhrával selecta ze směny, a užívala si hudbu. Brzy dorazili Khenan a Clifton. Oba si s Finnem podali ruce a sdíleli s Finnem jeho radost z konce služby.
„Mám tu pro tebe speciální dárek na rozloučenou!“ Pochlubil se Khenan a vytáhl z kapsy paměťový čip. „Je to moje kolekce plná těch nejlepších irie chunz. Budeš si to moct pouštět, když se ti po nás bude stejskat.“ Zhuleně se zazubil a vrazil Finnovi čip do ruky, kterou oběma rukama objal. Bylo to největší přátelské gesto, které kdy Finn od Khenana zažil. A moc si toho vážil. Yardies se neradi o svojí hudbu dělili a už vůbec ne s bakry. Cliff Finna objal a dal mu do ruky jeho deodorant.
„To máš na cestu dolů, abys tam moc nesmrděl, irie.“ Finn se skoro dojal, rok si lezli na nervy a nakonec se loučí jako yardies. I když spíš to bylo tou kombinací drog, kterou do sebe nasypal, než bredři přišli. Všichni potom přešli k baru a dostali panáky od Triniky, která si užívala hudbu.
„Co tam vlastně budeš dělat?“ Zeptal se Khenan, který zrovna čistil barový pult, aby si na něm mohl ubalit spliff. Tvářil se u toho sice zhuleně, ale významně, až ustaraně. Finn si všimnul Khenanovy nezvyklé polohy.
„Mám tam dole nějaký nevyřízený věci. A potom, potom se uvidí, ale hlavně budu doma.“ Pokusil se Finn rozptýlit Khenanovy starosti. Khenanovy rysy se rozzářily, nejspíš zavzpomínal na svůj domov, kdesi u Kingstonu.
„Jo, taky se těším, až si vezmu opušťák a uvidím zase Kingston.“ Zazubil se rastafarián a vycenil bílé zuby. Finn sjetě pozoroval jak se Khenanův zapalovač na dreadech kýve ze strany na stranu. Finn už zase ztrácel pozornost, nasypal si trochu synťáku na palec a vyšňupnul ho. Jemný nával energie ho znovu postavil na nohy a cítil, že se zase bude schopný věnovat ostatním.
„Kdy ten opušťák vlastně čekáš?“ Zeptal se Finn opatrně a hladil u toho orosenou sklenici drinku na baru.
„Snad to bude brzo. Doufám, že to nebude trvat dýl, než půl roku.“ Prohodil Khenan při olizování téměř průsvitného papírku, do kterého balil jointa.
„Určitě to nebude trvat dlouho, kapitán není žádnej debil.“ Okomentoval Khenanovu etudu Clifton a cvrknul mu do zapalovače na dreadlocku. Finn se napil ze sklenice a s úšklebkem se podrbal na zátylku mezi dready. Radši neměl, co říct, protože o konec služby žádal před rokem. Nakonec to trvalo další rok, než ho Orbital Air propustila. Hudba mezitím vesele vyřvávala Rally round, obohacenou o sadu amen breaků. Korporace nerada propouštěla zkušené orbitály, buď kvůli know how nebo tomu, že se na práci ve vesmíru téměř nikdo nehlásil.
„Hele, podívejte se, jak jsem to hezky ubalil!“ Pochlubil se Khenan ukázkově ubaleným jointem, který držel vítězoslavně mezi palcem a ukazováčkem. Clifton ho poplácal po ramenech a napil se piva. Khenan ho se samolibým usměvem zapálil a zahulil prostor okolo nich marihuanovým kouřem.
„Tak na Finna, Orbital Air a Jaha!“ Zvolal do tichého breakdownu amen breaku a nechal kolovat spliff. U sklenice s pivem jointa dokouřili, bavili se o prosluněných jamajských plážích a šli tančit mezi ostatní yardies. Finn si dnešní party užíval a kroutil se do zlámaného rytmu hudby.
Finn najednou ucítil jemné doteky snědých rukou na bocích a objetí zezadu. Otočil se. Byla to Trinika, která někomu předala bar a tulila se k němu. Finn se na ni usmál a objal jí. Někdy na sebe mysleli, když jim bylo smutno po Zemi. Nikdy se ale ani jeden z nich neodvážil toho druhého pozvat na rande.
„Vždycky jsem si chtěla zapíchat s bakrou. Budeš mi tu chybět.“ Řekla smutně Trinika, úsměv jí ale neopustil. Finn jí políbil, přitom se rytmicky vlnili do hudby, která se linula ze sound systému několik metrů před nimi.
„Já jsem si zase vždycky chtěl zapíchat s tebou. Proč nám to nikdy nevyšlo?“ Zeptal se jí, přitiskli se k sobě tak, že cítil její vůni.
„Prostě jsme se míjeli.“ Odpověděla mu téměř neslyšně do ucha, ucítil na něm teplo jejího dechu. Ruku v ruce se nenápadně z party vytratili do Finnovy kajuty, kde měli soukromí jisté. Okamžitě, po tom, co přišli do kajuty, se začali vášnivě líbat a strhali ze sebe všechno oblečení. Několik hodin vášnivě milovali.
„Jak tě vůbec napadlo se přihlásit sem nahoru?“ Zeptala se Trinika ve Finnově těsném objetí. Tiskli se k sobě nazí na Cliftonově posteli.
„Když jsem byl ještě na zemi, tak jsme v Praze dělali různý akcičky. Sem tam jsme někoho propleskli, nebo udělali přepadovku konkurenčního gangu. Jeden člověk od nás si myslel, že lepší nápad by bylo se osamostatnit...“ Začal Finn vyprávět příběh, který úspěšně celou dobu služby tajil.

<<<

Dětství strávil v hlubinách megabudovy na předměstí Prahy. Mezi nejchudší spodinou, hůř na tom už byli jenom bezdomovci, kteří bydleli v záchytných táborech, které Praha zřídila okolo poloviny 21. století jako řešení boje s chudobou. Na oko se to řešení ukázalo jako efektivní. Pouze se jim podařilo segregovat ty nejchudší mimo zraky ostatních občanů a problém roztahování pomyslných nůžek mezi chudými a bohatými nevyřešila. Developeři šli městu na ruku a začali vystavovat gigantické budovy, ve kterých pronajímali klaustrofobické krcálky těm, kteří mohli dát přes tři čtvrtiny průměrného platu na jejich pronájem. V megabudovách začala raketově bujet kriminalita. Jejich obyvatelé měli, kde bydlet, ale neměli za co jíst. V jedné takové rodině vyrůstal i Finn. Kromě jednoho chemického instantního jídla denně a kartáčku na zuby neměl nic jiného jistého. Do školy skoro nechodil a místo rodiny ho vychovávaly chodby budovy, kterou obýval. Začalo to neškodně, jako klukovina. Přepadli se stejně postiženými kamarády osamocného chlapce. Sebrali mu všechno co u sebe měl a nádavkem dostal slušnou nakládačku, aby ho nenapadlo je napráskat. Kluci si takhle vydělali na svoje první opravdové jídlo a několik krabic baleného syntetického vína. Tedy nizkoalkoholové, obarvené náhražky, která odporně smrděla. I přes svou neskonalou hnusotu jim poskytla možnost úniku ze stísňující reality megabudovy.
Jejich útoky se časem zlepšovaly. Cíle byly čím dál tím okázalejší a díky neskonalé drzosti začali získávat mezi ostatními partičkami respekt. Patřili mezi významné kriminální živly Králíkárny, jak domovské budově přezdívali.
S každou povedenou akcí jejich zkušenosti rostly. Troufali si na okázalejší cíle. Unášeli ostatní členy gangů, ty měnili za peníze a vybavení. Pořádkové služby Králíkárny na ně byly krátké. Dřív, než se stačili zmobilizovat, buď bylo po všem, nebo se díky Finnem hacknutým kamerám pouštěli do špatných míst železobetonového bludiště. Finn se vyprofiloval ve schopného hackera. Gang se víceméně na jeho schopnostech vezl. Byl to přirozený talent na prolamování hesel a reverzní analýzu nepřátelských systémů. Králíkárna neměla jediný systém, který nezvládl prozkoumat a s trochou snahy i ovládnout.
Finnova genialita se ale uvnitř pětičlenného gangu nesešla s vřelým přijetím. Nejhlasitější byli Alex a Garfield. Garfield byl spíš Alexova vlezprdelka, ale dva proti třem už byli silná opozice proti Finnově křídlu gangu. Odrazit jejich hloupé výpady nebylo úplně těžké, horší bylo, že jejich kritika přerůstala ve zpupnost. Některé akce byly doslova tímto odporem paralyzovány. Tak přicházely první nezdary. Začalo to nenápadně, Alex neposlechl Finnovy instrukce při zablokování dveří a bezpečnostní služba králíkárny pronikla do místnosti, kde Jozz a Garfield zrovna extrahovali dešifrovací klíče nutné pro vykrádání kreditů z bankovních terminálů v obchodní sekcích Králíkárny. Během této akce Jozzovi sekuriťáci prostřelili hlavu. Finnovy a Alexovy vztahy se ocitly na bodu mrazu.
Alex nenechal na Finnovi nit suchou, nadávali si a gang byl těsně před rozpadem. Finn vnímal gang jako rodinnou záležitost a i přes to, že se Alex s Garfieldem chovali jako kreténi, tak se snažil vztahy zachovat. Už jenom z toho důvodu, že je to stálo Jozzův život. Skupina se zmítala v čím dál tím větších průserech. Dokonce i Finn začal dělat chyby. Nebo si to alespoň myslel. Tušil nějakou křivárnu a připravil na svých pečlivě zašitých serverech honeycomb. Udělal dobře. Alex s Garfieldem mu sledovali procesy na serverech a zjistil, že předpokládané útoky na systémy Králkárny předávali bezpečákům. Finn ve chvíli, kdy se to dozvěděl, zuřil. Už bylo ale pozdě. Na jejich patře králíkárny se spustilo zatýkání. Jako první to odnesl hlupáček Garfield. Naštěstí ho hned nepoznali a místo okamžité vraždy ho jenom zatknuli. Ed se nenechal tak snadno, rozstříleli ho jako řešeto před výtahem na útěku. Alexovi a Finnovi se podařilo utéct.
Finn se při cestě do servisních chodeb srazil s přílušníkem bezpečnostní služby. Finn v ruce svíral svojí katanu, kterou si nechal po jednom úspešném zátahu na konkurenční gang tech-ninjů. Neváhal ani chvíli, švihnul katanou na úroveň hlavy a přesným řezem se mu podařilo oddělit bezpečákovu hlavu ve služební masce od těla. Blesko mu hlavou, že by mu mohla ta maska pomoci se proplížit ven. Připnul si jí na opasek kalhot a pokračoval dál. Bestiální shodou náhod se s Alexem setkali při útěku v hlubinách servisních chodeb Králíkárny.
„Ty zkurvenej hajzle, tohle je všechno tvoje vina! Viděl jsem logy na serverech!“ Cedil vzteky Finn mezi zuby jednotlivá slova.
„Finne, Finne, Finne. Myslel sis, že jsi všechno ovládal. S Garfieldem jsme tě měli napíchnutýho půl roku. Všechny kredity jsme převedli na naše blockchainy a navíc tě naprášili Metropolicajtům a bezpečákům. Půjdou jenom po tobě.“ Zasmál se arogantně Alex. Ve Finnovi to vřelo.
„To jsi posral, voddělali Eda a dostali Garfielda. Všechno jsi to posral.“ Křičel Finn a po krůčkách se blížil k Alexovi. Ten stejně rychle couval a vysmíval se mu.
„Já jsem nic neposral, všechno jsi posral ty, Finne. Už jsem se nemohl dívat na to, jak vyjebáváš s naší prací!“ Finnovi to pomalu docházelo. Alex žárlil a chtěl se Finna zbavit. Celou akci bohužel nedoplánoval úplně do konce a výsledkem toho všeho bylo, že téměř celý gang zatkli nebo zabili bezpečáci. Nepodařilo se mu ani odstranit Finna, protože odhalil spiknutí včas. Přecenil svoje schopnosti. Finn neudržel svůj vztek a vrhnul se proti Alexovi. Máchl katanou a Alex se zoufale pokusil výpad vykrýt rukou. Marně, meč projel jeho rukou jako máslem a ta v půlce předloktí odpadla s tupým nárazem na zem. Alex v šoku padnul k zemi.
„Zasraná sketo. Za půl roku jsme mohli bejt všichni v trapu někde v Metroplexu. V domech s číslem, který není ve statisících.“ Finnem lomcovala zlost. Sklonil se ke skučícímu Alexovi, všimnul si, že se mu téměř podařilo vytasit pistoli. Vyrval mu ji z šokem rozklepané ruky a plivnul mu do obličeje.
„Hajzle! Tys mě zmrzačil!“ Vykoktal ze sebe Alex.
„Ne, nezmrzačil. Teprve jsem začal.“ Usmál se bezcitně Finn a sadisticky mu zabodl katanu do míst, kde odhadoval koleno. Alex vyjekl bolestí. Finn mu do úst vrazil useklou ruku a pokračoval. Po několika dalších končetinách ho to přestalo bavit a usekl Alexovi za jeho zradu hlavu.
Potom se mu podařilo z králikárny utéci a několik týdnů se schovával po různých squatech v metroplexu. Věděl, že je jeho dny ve měste jsou sečteny. Rozsekaná mrtvola v králikárně měla jasného pachatele a byla otázka času, kdy Garfield začne mluvit.
Finn intenzivně přemšlel, kam uteče. Měl několik variant, mohl utéci do Neo-Sovětského bloku nebo někam na jih Evropy. Během brouzdání po datapoolech narazil na geniální směr útěku. Nahoru. Nahoru na zemský orbit. Podařilo se mu dostat do systému Oribtal-Air, kde přepsal několik dat náhodného rekruta a úspěšně se propašoval do služby na orbitě. Katanu a několik osobních věcí uschoval v letištní hale v Seculocku a nastoupil na palubu letadla do nejbližšího vesmírného přístavu.

<<<

„Ty vole, Finne, to je strašný.“ Sedla si nahá Trinika ve spodní části palandy a vytřeštila oči. Finn si také sedl a vychutnával si její snědé, nahé tělo. Na pevná prsa jí stékaly černé dreadlocky jako kabely z matrixového headsetu.
„Pražskej metroplex je drsný místo.“ Usmál se Finn a pohladil Trinice stehno. Pozorně sledoval její reakci. Neuhnula.
„Jak tam takhle můžete žít? Navzájem se zabíjet a okrádat?“ Pořád nechápala povahu místa, odkud Finn pocházel. Jamajka proti metroplexům působila jako ráj na Zemi. Sice měl také svoje mouchy, ale slunné prostředí a slunný ostrovní charakter to vyvažoval.
„Je to peklo a musíš se tomu přizpůsobit, abys neumřela hlady.“ Vtipkoval Finn při oblékání.
„Co vlastně budeš dělat, až se do těch sraček vrátíš?“ Trinika se usmála a zeptala se nesměle.
„Ještě jeden zbývá, potom si najdu nějakou jinou identitu a budu si užívat to královský bohatství, který jsem si tu za ty dva roky vydělal.“ Přiznal se jí a urovnal si fixační popruhy na nohavicích. Vytáhl dvě piva z mini ledničky, obě otevřel a jedno dal Trinice.
„Až mi vyprší kontrakt, tak se vrátím zpátky do Montega. Zkusím se ti ozvat, třeba ti zbyde něco na cestu na Jamajku. Uvidíš jardies se vší parádou.“ Zasnila se a napila se vychlazeného piva. Finn jí se zalíbením sledoval. Nevěděl, jestli vůbec poslední zametení stop přežije. Poháněla ho jenom pomsta. Co bude dál, netušil.
„To je super nápad, neumím si představit lepší průvodkyni po Jamu, než tebe.“ Pohladil vřele očima Trin, která se pomalu oblékala a napil se piva.
Letmo se políbili a vrátili se zpátky do baru. Čekalo je ještě bujaré rozloučení se zbytkem posádky. Většina jardies byla tak irie, že si ani nevšimli toho, že byli několik hodin pryč. Ráno se Finn vypotácel sjetý z baru a zamířil do doků na cestu zpět na Zemi.

<<<

Probudil se ve starjetu zrovna, když raketoplán dosedal na berlínské runwayi. Hlava mu třeštila kocovinou a následkem letu. Vypotácel se z lodi a užíval si pocit pevné země pod nohama. Přišel do odbavovací haly a vyzvedl si tašku, která přijela na pásu ze zavazadlového prostoru. Všude cítil čerstvý vzduch. I když se cítil na hovno, tak si první chvíle na Zemi vychutnával.
Zkontroloval svůj účet. Platba od Orbital-Air dorazila. Přesně jak kapitán slíbil. Objednal si letenku z Berlína do Prahy a čas do odletu si krátil sháněním vybavení, které potřeboval. Terminál pro přístup do datapoolu, matrixový headset, karton amerických cigaret a pronajmul si servery v Praze.
Let byl rychlý, Finn konečně vystřízlivěl a ihned po odbavení zamířil do letištní haly. Doufal, že mu nikdo nevykradl Seculock box, kde si před dvěma lety odložil katanu se zbytky alexovy krve, masku metropolitní bezpečnostní služby a pistoli. Byl zpátky v metroplexu, čekala ho ještě dlouhá cesta. Musel někde najít vodítko, kde se zrovna teď nachází Garfield. Zbýval už jenom on a Jozz s Edem budou moci odpočívat v pokoji.
Konečně došel k Seclocku. Dokonale si pamatoval, který box to byl. Nevykouřilo se mu to z hlavy ani po dvou letech hulení spliffů na orbitě. Sebevědomě na trojrozměrném holografickém kódu zadal heslo a dveře skříňky se otevřely. Skříňka odhalila svůj obsah. Finn měl radost. Jeho nejcennější majetek vydržel celé dva roky v tomhle zaflusaném letištním vestibulu a nikdo ho neukradl.
„Hele, orbitale, nechceš si trochu zařádit?“ Ozvalo se vedle Finna. Finn mlčky sbalil obsah skříňky do tašky a podíval se za zdrojem neznámého hlasu.
„A co by to jako mělo bejt?“ Zeptal se.
„Banda nomádů pořádá party za metroplexem. Vypadáš, že máš za sebou dlouhou cestu. Můžeš si tam orazit po šichtě. Budou tam určitě i nějaký kurvy.“ Lákal dál nomád, který byl oblečený v kožených kalhotách. Zaujala ho jeho pochromovaná prostetická ruka. Finn zvednul tašku se svými věcmi a podíval se nomádovi dlouze do očí.
„Řikáš, že tam bude prdel, jo? Bude tam hrát nějaká irie hudba?“ Prohodil drsně Finn a přehodil si přes rameno tašku s výbavou.
„Určitě se tam něco najde. Budeš určitě překvapenej.“ Ujistil Finna nomád a změřil si ho pečlivě od nohou až po holou hlavu, ze které mu trčely rastamanské dreadlocky.
„Jedeme.“ Řekl stroze Finn a čekal, co nomád udělá.
„Super, měl jsem někoho vyzvednout. Nedorazil. Měl přiletět tvým letem, ale není tu.“ Konstatoval otrhanec a ukázal směrem ven z letištní haly. „Támhle mám zaparkovanou káru.“ Dodal. Finnovi se roztáhly ústa do širokého usměvu protože věděl, že tenhle víkend bude ještě dlouhý.
„Neznáš náhodou nějakýho Garfielda? Taky jsem tu na něj čekal.“ Neodpustil si Finn otázku na posledního žijícího člena gangu z Králíkárny.
„Neznám, ale budou tam všichni z Metroplexu, tady se všichni znají navzájem.“ Odpověděl nomád a vydali se spolu k zaparkovanému autu s divokými nomádskými motivy.
„Jojo. Já vím, že je Praha málá.“ Odpověděl Finn, vyklepal si z krabičky cigaret jednu cigaretu a zapálil si jí. Hodil tašku do auta a skočil na sedadlo spolujezdce. Nomád nastartoval a za zvuků agresivního techna vyjeli od letištní haly na nejbližší sjezd na dálnici z pražského metroplexu.