Chiptune reloaded

Ihned, jak jsem si přečetl na Twitteru, že v novém čísle Levelu vyjde esej o hudebním žárnu zvaném Chiptune, jsem se těšil a cítil lehký hype. Je to jeden z mých nejoblíbenějších hudebních stylů, protože jsem roztodivným pípacím zvukům a hranatým sinusoidám propadnul už v útlém dětství, když jsem sjížděl na bootlegované konzoli NES Super Mario Bros nebo Buckyho O'Hara. O pár let později mě začaly bavit craktra od Razorů nebo demodisky obsahující trackovanou hudbu na Amize.

Některé věci se s námi táhnou celý život a moje láska ke zpěvu osmibitových (a později i šestnáctibitových) strojů není výjimkou. Výše zmíněný článek mě potěšil svojí hloubkou do pozadí vzniků prvních trackerů a jejich následovníků, ale bohužel mě zároveň zklamal tím, že naprosto opomenul zahraniční chiptune scénu. Na jednu stranu chápu, že se jednalo spíš o historický pohled na pozadí vzniku trackerů (a za ten obrovsky děkuji), ale pro článek o hudebním stylu mi to přišlo relativně málo. Proto jsem se rozhodl, že se na Neon Suns podělím o svoje oblíbené pípáčky.

Chiptune hudbu jsem objevil asi před patnácti lety, kdy jsem brouzdal po jednom nejmenovaném techno fóru a viděl klipy od Scotch Egga na ne úplně známém serveru Youtube.com. Hudba to byla jako z jiného světa, zběsilé amen breaky přecházející chvílemi až do breakcorových rytmů mi učarovala. Ostatně v té době jsem měl mnohem jednotvárnější hudební zaměření a bylo to super osvěžení od 200+ BPM nářezů, které tlačí mozek ušima ven.

Několik měsíců od téhle zkušenosti jsem se začal zajímat o skládaní chiptune hudby a občas si zkusím nějaký ten zpěv počítače vytvořit. Sice ne moc úspěšně, ale relax je to skvělý. Ty ubíhající řádky notového zápisu a tancující waveformy každého chiptunera dostávají zaručeně do tranzu.

V pozdějších dobách mě hezky zásobovaly videa Random Chiptune mix, které mixoval Krelez na svém Youtubovém kanálu a obsahovaly ikonické skladby napříč žánrem a dobou. Na Fear of Dark od té doby nemůžu dopustit, na několika se objevovaly scénařské kousky od mého oblíbence Dubmooda, ke kterému se později vrátíme.

Po pár letech na mě na Soundcloudu vyskočil DJ Cutman a jeho mix show This Week in Chiptune, která vycházela každou středu a neúnavně mapovala vývoj scény za daný týden. Smekám nad jeho vytvrvalostí, protože chrlit každý týden hodinový mix aktuální hudby je skutečně úctyhodná kadence a musí se nechat, že mě překvapila o tom, že chiptune rozhodně nebyl nikdy v takové formě jako v průběhu desátých let.

Ostatně taky v té době vznikaly pro mě stěžejní alba žánru jako Endless Fantasy od Anamanaguchi nebo Spectra od Chipzel, které byly dlouho na nejvyšší příčkách mého tehdejšího hudebního vkusu. Ty desky jsou nadčasové. Tak vás nebudu napínat a rovnou se na některé podíváme.

Chipzel - Spectra

Na první poslech je to přímočará a energická deska. Jeden můj kámoš jí shrnul jako divný techno. Bohužel nepoznal, že je to čistě analogová záležitost vytvořená pouze Game Boyem. Chipzelina doména byly a jsou hardwarové syntézy Game Boye přes LSDJ, to je tracker naprogramovaný přímo pro Game boy platformu. S trochou úsilí si ho každý může stáhnout nebo koupit na webu projektu a nakrmit přes SD kartu a speciální cartridge do své retro konzole a může si tak užívat svoje soukromé UX peklíčko. UX trackeru na GB není úplně ideální.

Na téhle desce oceňuji především vrstvení zvuků a jejich polyfonii, která musela dát práci. Tvrdší valivý beat vůbec není na škodu a občas se podivuji, že starý černobílý Game Boy umí udělat tak hutný basový zvuk. Cit pro melodii se line celou nahrávkou a zpříjemnila mi nejednu cestu noční hromadnou dopravou.

Shandy Kubota - Shandybass

Shandy Kubota je můj souputník už od divokých J-corových let, kdy jsem si ulítával na USAOvých žánrových experimentech, kdy byl schopný přeskakovat v jednotlivých releasech od stadionového Hardstylu po nekompromisní Hardcore výplachy s trochou Frenchcorového kopáku. Shandy je USAOvý chiptune/dubstep projekt. Předpokládám, že ty chiptunové leady nejsou vyroucené na originálním hardwaru, na to zní moc čistě, ale je to mistr melancholických melodií.

Zmoknout na jaře za dunivých wobblů First Rainu je jedna z nezapomenutelných vzpomínek, kterou mi už nikdo nikdy nevezme. Zvukové aranžmá do sebe sedí a tvoří emocionální symfonii syntetzátorů. Doporučuji pořádná sluchátka a nestreamovaný content. Z MP3 nebo FLACu to vyzní mnohem líp.

See you v remixu od Cammelie by dokázala vzbudit i mrtvolu.

Anamanaguchi - Endless Fantasy

Tahle parta veganů z New Yorku na sebe poprvé výrazně upozornila frančízou Scott Pilgrim proti zbytku světa. Na rozdíl od předchozích projektů, které jsem uvedl předtím se odlišují tím, že fungují jako živá kapela. To znamená, že slyšíte živé kytary a bicí, ale doprovází je hacknutá konzole NES, která je oficiálním členem kapely.

Deska zaujme pozitivní energií a správně punkovým nábojem, který nezřídka protne NESová melodie a je vymalováno. Některé kousky z tohoto alba si budete broukat ještě druhý den po poslechu. Až taková zhulená euforie to je. Tato deska ale trochu neprávem zastínila jejich prvotinu Dawn Metropolis. To je nedoceněný klenot.

Kapela sice po Endless Fantasy nedokázala navázat na její fenomenální úspěch a trochu kreativně tápe, ale nakonec se rozhodla dobře a momentálně žije šnůrou k soundtracku Scotta Pilgrima, která je Anamanaguchi on it's best. Doporučuji a pokud letos (rok 2022) máte cestu, během jejich turné, někde v USA poblíž, dejte tomu šanci. Neprohloupíte.

Math the Band - Stupid and Weird

Já vím, že jsem divnej, ale tohle mě fakt baví. Mám na tom rád ten špinavej zvuk a jemný podkres bublajícího chiptunu. A když tam zakřičí, že chce ságo a začne hrát ten falešnej saxofón říznutý skáčkem, tak jdu pokaždý do kolen.

Není to pro každého, ale je to originální a docela prdel.

Trey Frey

Toho kluka si určitě dejte, jestli máte náladu na moderní chiptune. Skvěle emuluje zvuk dubstepu na baterii Game Boyů a koketuje s vícero hudebními styly najednou. Pro mě to byl blesk z čistého nebe a je v mých nejoblíbenějších věcech už docela dlouho. Jeho živé vystoupení na streamu DJe Cutmana je mnohem lepší záležitost, než jeho studiovky a to se nedá říct o každém producentovi.

Vystoupení na čtyřech konzolích nebývá moc často a tady se mu to povedlo. Je to pecka.

Pokud vás to zaujalo, tak doporučuju jeho alba na Spotify, album Tres Frais doplnily remixy nejlepších jmén současné chiptune scény. Trey je také svěřenec labelu Data Airlines a tak se dostáváme k tomu nejlepšímu...

Dubmood / Data Airlines

Ne, nelekejte se. Nespletl jsem si video. Gem Tos a Dubmood jsou úzce spojení. Dubmood zasvětil svůj život chiptunovému zvuku už v útlém věku, kdy jako dvanáctiletý kiddo skládal cracktra pro jednu z nejznámějších crackerských skupin - Razor1911. Jeho sebraná práce vyšla později jako Lost Floppies na dubmoodově labelu Data Airlines. Dubmooda poznáte podle punkových rytmů a silným důrazem na syrový zvuk Atari.

Na začátku desátých let řádili jako živá kapela se zpěvačkou Gem Tos, která se i podílela na zvuku kapely a dost lituju, že jsem tehdy nevyrazil na jejich koncert. Byl by to nezapomenutelný zážitek. Album Machine se musí poslechnout celé. Je to koncepční záležitost, stejně jako všechny jeho další nahrávky. Na těch se ale posouvá do jiných poloh, chiptune ale nikdy nezavrhnul a tvoří jeho identitu. Rozhodně si Machine poslechněte. Od úvodní pecky Solitude přes zamyšlenou Simple Machine až po punkové Sei Vecchi nebo Grazie je slyšet, že každý zvuk je přesně tam, kde by měl být a má to autentickou energii.

Lukhash

Tenhle polský rodák žijící dlouhodobě v Anglii mě zaujal jeho citem pro melodii a propojení s electro zvukem. Je jedno jestli tam mastí rovný beat nebo wobbluje rytmické breaky mezi jednotlivými motivy. Všechny jeho skladby propojují hardwarové chiptunové rytmy nejčastěji vymačkané na stařičkém modovaném Commodoru 64. Je to jeden z nejnadanějších hudebníků na scéně. I přes fakt, že nedávno získal záštitu od New Retro Wave kolektivu a věnuje se momentálně víc synthwavu. Ten ale často koření právě nezaměnitelným zvukem C64 trackerů.

Každý rok vdává nějakou novou věc a jejich kvalita má vzestupnou tendenci. Doufám, že mu to vydrží a bude nám dělat ještě dlouho radost.

Bonus: Madeon - Pop Culture

Pro úplnost a jako poděkování, že jste dočetli až sem přidávám ještě Chiptune/Electro crossover, sice trochu komerčnějšího ražení, ale to mi odpustíte. Už je skoro páteční půlnoc a rád bych si ještě otevřel pivko. Tak se potřebuju naladit.

Geniální live remix sérka 40 světoznámých skladeb (přesněji tedy spíš samplů z nich) zakončí luxusní rutina právě zasahující až do chiptunu.

Ten mi ještě připomněl remix Binary Suns od Coyotte Kisses. John Williams nikdy nezněl takhle skvěle.

Závěrem bych rád napsal, že tohle je jenom zlomek chiptunu, který mám rád. Měl jsem tak nějak potřebu to ze sebe vysypat, protože jsem měl ze článku zmíněného rovnou na začátku smutný pocit, že je chiptune mrtvý. Mrtvý není, jenom se jeho podoba mění a integruje se do jiných hudebních stylů a to je ve výsledku dobře. Dostane k tomu zvuku další posluchače a skladatele, kteří se postarají o to, aby scéna neumřela.

Chiptune is not dead!