Opravdu není Blade Runner kyberpunk?

Dneska jsem se stal svědkem zajímavé diskuze na téma, zda-li je Blade Runner, zfilmovaný Ridleyem Scottem, kyberpunk. Je to otázka záludná, protože se o tom vedou akademické spory a flamewary na diskuzních fórech. Ihned, jak padne taková otázka, tak se všichni rozdělí na dva nesmiřitelné tábory, které si nikdy nepříjdou na jméno. Po několikahodinové diskuzi jsem si odnesl několik cenných poznatků. Ty publikovatelné se pokusím v následujících odstavcích (doufám) stručně shrnout.

Blade Runner není kyberpunk

Svým způsobem opravdu není (i když si to nemyslím, ale o tom až později). Film vzniknul v té kouzelné době začátku osmdesátých let, kdy po neuvěřitelně plodné době let sedmdesátých na poli sci-fi kultury, začala bujet kontrakultura spisovatelů ovlivněných odkojených prudérnější dekádou, než byly šedesátky. Film vzniknul v roce 1982, v době, kdy svět ještě neznal pojem Kyberpunk. William Gibson ještě nenapsal geniálního Neuromancera, ale už se v něm formoval, což dokázal ve stejném roce povídkou Burning Chrome. Bruce Bethke už pojem Kyberpunk měl tehdy nejspíš v hlavě, ale oficiálně stejnojmennou povídkovou knihu obsahující i tuto klíčovou povídku vydal až roce 1986. Z high-level pohledu se tedy o přímé inspiraci kyberpunkovým hnutím nedá mluvit. Jenže se ke kultu Blade Runnera váže několik dalších věcí.

Well, yes. But actually no...

Film Blade Runner vznikl na základě knihy vynikajícího autora sci-fi, jímž nebyl nikdo jiný, než Phillip K. Dick. Enfant terrible klasické science fiction literatury a jeden z nejzajímavějších spisovatelů vůbec. Během svého, ne úplně dlouhého života zplodil několik stěžejních knih či povídek, které jsou v současné pop-kultuře známé a jsou oblíbené mezi filmaři. Namátkou Temný obraz (A Scanner Darkly, 1977), Total Recall (We Can Remember For Your Wholesale, 1966) nebo Minority Report (Minority Report, 1956). Phillip K. Dick nebyl tedy rozhodně kyberpunkovým autorem, ale nesmazatelně se do tohoto žánru zapsal svými neurotickými vizemi, s podobnými rysy jako současné dystopické příběhy. Nevědomky tedy pomohl zformovat svým dílem později vznikající kyberpunkovou kontrakulturu.

Na filmu Blade Runner jsem vyrostl. Poprvé jsem ho viděl asi v šesti letech na VHS rodičů, kde jsem obdivoval depresivní město, fandil utíkajícím replikantům a užíval si atmosféru místa, kde pořád pršelo. Je to jeden z těch filmů, který viděli všichni, cítí z něj nějakou energii a tu si potom reflektují dále, ať už formou inspirace nebo nezapomenutelným zážitkem na celý život.

Film vznikal obtížně. Phillip K. Dick dlouho nebyl spokojený se scénářem. Harrison Ford ten film točil s nechutí, nevycházel s režisérem Ridleyem Scottem. Ridley Scott (stejně jako autor tohoto článku, zatím) nikdy nečetl původní předlohu. Jak je tedy možné, že z tak strašného settingu vylezl film, který ovlivnil podobu téměř všech kyberpunkových filmů, her a knih? Jednoduše, byl ve spoustě věcí první.

Design lokací filmu

Za designem interiérů a exteriérů včetně všech grafických rozhraní byl idol kazetového futurismu - Syd Mead. Jeho technofuturistická vize Los Angeles po atomové válce definovala, jak má vypadat správné kyberpunkové město. Obrovská městská aglomerace zmítaná rozbouřenými živly, přeplněná lidmi a s nimi spojenou kriminalitou. Ve věčně mokrých ulicích osvětlených neony dostala ideální podmínky v podobě zapadlých uliček vhodných pro přepadání nebo přestřelky. Ne nadarmo všem současným autorům, kteří kyberpunk píší, slouží jako primární zdroj inspirace. Z ověřených zrojů můžu uvést například akční komiskový nářez Hard Boiled od Geoffa Darrowa a Franka Millera. Je to strašná pecka.

Z filmových následníků se dají vlivy tohoto filmu najít i v dalších stěžejních filmech. Hojně se inspiroval Masamoru Oshii při práci na opusu Ghost in the Shell a ten inspiroval další generace kyberpunkových autorů. Síla Ghost in the Shell spočívá nejen v geniální manze, která je skvěle ozdrojovaná a dá se použít jako ideální příklad toho, jak fungují rešerše při tvorbě. Nad hloubkou znalostí Shirowa Masamuna na poli zbraní a biotechniky smekám. Naznačil mi tím směr, kam se vydat při tvorbě fikčních světů.

Tropy a zase jenom tropy

Jádro tohoto článku bych chtěl shrnout na několika tropech, které se k Blade Runnerovi váží a využívaíj je další filmy:

Unbuilt trope / Trope codifier

Tímto termínem se označují díla, která předběhla dobu a definovaly svůj žánr. Sem patří i Blade Runner. V době, kdy film vznikal, byl nesrozumitelný (to se podařilo až po několika přestříhaných verzích), byl to ostatně jeden z důvodů, proč film nebyl ze začátku přijat diváky. Podařilo se mu ale zasadit semínko inspirace lidem, kteří film dokázali pochopit. To co nedokázal předat příběhem a sestříháním scén, to dokázal předat svou atmosférou a uměleckým zpracováním. Říká se, že Blade Runner přímo inspiroval Williama Gibsona při tvorbě jeho Sprawl trilogie (Burning Chrome povídka, Neuromancer, Count Zero a Mona Lisa Overdrive).

Město, kde pořád prší

Velice oblibené téma, nejen v kyberpunku. Dokáže si někdo představit melancholický svět bez celodenní průtrže mračen? Inspirovaný Noir estetikou přenesenou do dystopické budoucnosti předurčil stylizaci scén pro mnoho dalších fimů. Vyvinul se z toho zejména Matrix a Ghost in the Shell.

Scenery porn

Téma, které je v současné době používané spíš v artových snímcích, ale v devadesátých letech se chytlo hodně. Kdo by zapomněl na ultra dlouhé záběry japonské metropole v dešti v Ghost in the Shell? Stejně působivě na mě zapůsobily krásné exteriéry kampusů nebo přírodní scenérie v post-kyberpunkové tvorbě Alexe Garlanda (Dredd, 2012; Ex-Machina, 2014; DEVS, 2020). Podobně si se záběry uměl zahrát i Neil Blomkamp v Chappiem (Chappie, 2015) nebo Elysiu (Elysium, 2013). Osobně, kdybych měl točit film založený na kyberpunkové estetice, také bych si hrál s impozantními exteriéry dystopického města. Osobně doporučuji z výše zmíněných hlavně Dredda, kde tento nápad režisér dotáhnul ještě dál a jeho slowmotion bych se nebál přirovnat k umělecké masturbaci.

Čínské jídlo

Znáte někdo kyberpunk, kde se nejí nudle? Instantní, smažené, v polévce? Nudle na tisíc způsobů. A nejvíc se jí v dílech insprovaných asijskými velkoměsty. Scénu s nudlemi úspěšně obšlehnul Luc Besson v Pátém Elementu (Fifth Element, 1997), naštěstí jí obohatil odplutím lodi do hlubin New Yorkské megapole. Nudlemi se často ládoval Jackie Welles v počáteční fázi hry Cyberpunk 2077 (2020), samozřejmostí byly i obligátní všudypřítomné stánky s nudlemi po celém Night City. Doufám, že se brzy dostanu k podobné analýze nudlí v kyberpunku.

Cool guns, everywhere / Hand cannon

Bouchačky jsou všude. Ale v příbězích, na které se soustřeďujeme, je to v úplně každém díle. V Matrixu se střílelo výhradně z existujících zbraní, ale všechny byly hustokruté. Ve hře Dreamweb se objevila pistole s dvojitou spouští. RPG hry jako Shadowrun nebo Cyberpunk obsahují celé arzenály futuristicky vypadajících zbraní. Stejně zajímavě vyšperkované zbraně měli Ninja a Yo-landi v Blomkampově Chappiem.

Neonové město

Naprosto ve všech kyberpunkových příbězích se objevují scenérie potemnělých uliček, které osvětlují neonová světla ve kterých se odráží kapky deště.
No fajn, umíte si představit větší klišé v tomhle žánru?

Snatcher

V roce 1988 jeden zatím méně známý japonský vývojář nadesignoval hru o lovci humanoidních robotů, který se odehrával ve futuristickém asijském městě plném neonů ... Hele, neslyšeli jsme to někde? Snatcher byl první cinematické dílo Hideo Kojimy, a ne. Opravdu se neinspiroval kyberpunkem a už vůbec se tak neoznačuje. Žerty stranou, ne nadarmo je tahle konzolová záležitost z přelomu osmdesátých a devadesátých let známá jako japonský Blade Runner.

Tak je to kyberpunk nebo ne?

Technicky Blade Runner kyberpunkem být nemůže, protože vzniknul dříve, než se poprvé tento termín objevil. Jenže obsahuje tolik referencí, které kyberpunková díla začala využívat, že se dá zpětně hodnotit jako jedno ze stěžejních děl žánru. Dějiny se neptají, jestli se Blade Runner tak označoval při svém prvním uvedení do kin. To asi ne. Hodně pravděpodobně ne. Možná si to tehdy uvědomil Bruce Bethke, jestli ten film tehdy vůbec viděl. Klíčové je, že vlivy tohoto filmu ovlivnily zástupy dalších autorů.

Já osobně Blade Runnera do zlatého fondu kyberpunku řadím, protože si na něj vzpomenu vždy, když vidím neony osvětlené stánky nudlí, kolem kterých běhají lovci lidí a střílí po androidech ze svých ručních kanónů. Nesuďte mě, je to moje dětství.

Stejně beru i ostatní díla od Phillipa K. Dicka, který se zasloužil o to, jak mají vypadat moderní dystopické světy. Tohle je moje poklona legendě svého žánru.