O autorským přizdisráčství

Hlavně pokoru, kurwa, tak zní už zlidovělá hláška nejmenovanýho českýho velikána produktivity. Pokoru vyžadujeme ve všem. Při tvorbě, žádostech, reakcích a dokonce snad i při sraní. V některejch případech uděláme líp, když se na nějakou pokoru nebo falešnou skromnost vysereme. Hezky se při čtení usaďte, nerad bych měl někoho na svědomí.

Nejsem spisovatel

Jedním z nejčastějších projevů autorskýho přizdisráčství je nepřiznání si faktu, že seš fakin spisovatel. Rád poslouchám podcasty s autory a přitom si dělám obrázek o tuzemský knižní scéně. Baví mě poznávat nový tváře a poslouchat jejich postoje k umělecký tvorbě. Obohacuje mě to a považuju to za mnohem přínosnější guilty pleasure, než sledování Prostřena s Výměnou manželek. Tohle mě aspoň někam posouvá a necejtím se u toho provinile. Třeba jako když si ho honim u péček s liliputkama.

Tady se ale konečně dostáváme k tomu samotnýmu nešvaru. Spousta autorů tváří v tvář zpovídajícímu moderátorovi o sobě neřekne, že jsou spisovatelé. Kámo, dopsal jsi knihu, utopil jsi stovky hodin v psaní, přepisování, editacích a málem jsi při redakčních pracích vypustil duši. Recenzenti trhají tvoje dílo na kusy a dostáváš naloženo ve čtenářskejch recenzích. Neseš na hrbu všechny úskalí autorskýho života (včetně toho, že seš chudej jak kostelní myš a s nejvyšší pravděpodobností nemáš ani žádnej sociální život) a stejně to o sobě nedokážeš říct.

To jako fakt? Proč? Bojíš se toho, že si na tebe bude někdo ukazovat prstem a řekne, že nemáš pokoru a seš tak drzej, protože o sobě tvrdíš, že jsi spisovatel? Čekáš na to, až tím vyděláš první milion nebo budeš psát knihy o psaní jako velikáni řemesla? Ty vole, dej si bacha, aby ses toho vůbec někdy dočkal.

Napsal jsi knihu a vydal jsi jí? Oukej v tom případě jsi spisovatel. Když o sobě tvrdíš něco jinýho, byť s ušlechtilým úmyslem vypadat skromně a líp, než ve skutečnosti, pořád zůstáváš jenom falešně skromnej. Vím to já, víš to ty a ví to i tvoje obecenstvo. Prostě ze sebe nedělej trubku a přiznej to na plnou hubu. Dost se ti potom uleví.

Pro jistotu přidávám jednoduchou rovnici: Vydaná kniha = spisovatel. Takhle to je jednoduchý. Kdo tvrdí něco jinýho, dělá ze sebe akorát hlupáka. Tečka.

Nemám žádný velký cíle

Lidi obecně nesnášej velký ambice. Jednak jim to připomíná jejich nicotnost a zároveň je to staví před možnost, že by někdo mohl bejt úpsěšnější, než jsou oni sami. Nic nenasere účastníky internetovejch diskuzí víc, než když jako autor upustíte uzdu fantazii a vysníte si seriál u Netflixu nebo hollywoodskej celovečerák. Ideálně ještě s dovětkem, že to bude první pořádnej žářez v naší mizerný domácí filmografii. Tohle je klasika, která zaručeně rozběsní kdejakýho internetovýho rozumbradu.

Já tomu fandim. Kdo jinej by to měl posouvat dál, když ne snílek, kterej má dostatek elánu na to se do toho vrhnout po hlavě? Jako bez prdele, zabezpečenej a úspěšnej autor toho zpravidla nedosáhne, protože už ví, jak tenhle průmysl funguje a zároveň si osahal i hodnotu peněz. Ví, že se z takovýho podniku nenažere a složenky se neptaj. Mladá krev má naopak dost času a motivace to dotáhnout do konce. Má dost času vysedávat u GAI a generovat (nebo nedejbože kreslit) storyboardy. Má dost času ladit scénář a vysekat z něj spektakulární pecku.

Tahle mladá generace má možná i dost kámošů nebo známejch, který se orientujou v současnejch technologiích a dokážou společnejma silama dát dohromady animovaný kraťasy v Blenderu. Kdo jinej by měl mít dost času na vytvoření animovanýho pilotu k filmu nebo seriálu? Současná pracující generace asi těžko. Tihle pracující autoři mají maximálně elán na to napsat pár kapitol po práci a potom čumět do zdi. Energie na víc prostě nezbejvá. Jasně, může si zaplatit amatérský studio a nechat si to udělat na klíč. Ale ruku na srdce, kolik z vás sedí na přebytečným čtvrtmilionu? Nehlaste se všichni.

Neberme elán těm, kteří se ještě nespálili, protože jsme se spálili my. Přejme jim to. I když neuspějí, budou mít dost zkušeností, který budou moct později použít. Posměch v diskuzácích ještě nikoho nikam neposunul. I když, možná jo. Potupa a šikana je taky dobrej motor motivace. Ale počítejte s tím, že budou o potom o to agresivnější. Zároveň si tyhle typy moc dobře pamatujou, kdo jim nakládal a můžete potom třeba taky zjistit, že v budoucnosti některý dveře zůstanou zavřený.

Víte co dokázali lidi, kteří měli malý ambice? Nevíte? Já taky ne. A víte proč? Protože jsme se o nich nedozvěděli. Sedí jako puťky a sní, ale nic jinýho pro to neudělali. Dřepí na prdeli protože byli příliš pokorní. Tahle doba pokoře úplně nepřeje. Přeje těm, co jsou vidět a slyšet. Falešná skromnost nikoho nikdy nikam nedostala.

Tvořte. Pište. Programujte. Animujte. Jděte za svým snem. Nikdo jinej to za vás neudělá, ani ti co mají blbý kecy v diskuzích.

Bonusovej yap: O zahradnících a architektech

Dlouho jsem to tu neupdatnul, tak jsem nadatloval na hajzlu při sraní ještě jeden hejtíček.

Svět psaní je plnej divnejch kokotismů. Jeden z největších, kterej se opakuje skoro v každý druhý diskuzi o pábení je rozdělování autorů na architekty a zahradníky. Jasně, chápu, co tím básník chtěl říct a zároveň vim, že každej, kdo to se psaním myslel kdy vážně, tak tyhle knihy plný pouček četl. Ale ty vole, opravdu musíme tenhle nesmysl tahat do každýho kurzu kreativního psaní?

Takže za prvý: nikdo z autorů není s nejvyšší pravděpodobností zahradník, pokud nemá pěstírnu trávy nebo zrovna nevyfasoval veřejně prospěšný práce. Ukažte mi spisovatele, kterej si dřepne ke psacímu stroji a bez jakýkoliv poznámky vyšvihne hotovou knihu. Opravdu bych ho chtěl vidět, a ti co to s pokerfacem tvrdí, to beztak hrajou na notu geniality. V pohodě. Nechám vás v tom, ale jste spíš statistická chyba.

Za druhý: neznám vůbec nikoho, kdo si nalajnuje celou knihu do story boardu a potom otrocky přepisuje jednotlivý scény. Jasně, rádi si v tom udržujeme pořádek, ale není to dogmatickej postup. Kolikrát si rádi necháme scény, který prostě jenom vyplynou a ty jsou taky zdaleka nejlepší. Nebo se aspoň nejlíp píšou.

Takže asi pochopíte, proč bych za tenhle nesmysl nejradši věšel za cecky do průvanu. Prakticky doslovně nefunguje ani jeden přístup a téměř vždycky je kombinujeme. Nebo to klidně na těch kurzech psaní učte, ale neříkejte to v každym rozhovoru. Neskutečně mě to sere. Stejně jste to nevymysleli. Je to jako kdybyste se pejřili tím, že umíte násobilku nebo vyjmenovaný slova po x. Sorry not sorry.

Ministerstvo yappingu varuje: Názory Rudolfa Vostrýho se neztotožňují s redakční radou Neon Suns, dokonce ani s názory jejich komorníků a důvěrníků.