Sajuz přichází

Sajuz

Tak a je to zase tady. Vychází moje další kniha! A není to žádnej marketingovej flex. Po dvou a půl letech psaní, přepisování, hádání se o smyslu scén, dalšího přepisování a hlavně skoro nekonečnýho čtení dokola je to tu! Tentokrát ale trochu jinak, než v případě Metroplexu, protože jde o mnohem osobnější a komplexnější dílo. Konečně jsem si mohl dovolit zajít trochu do hloubky. Zatímco jsme se v první knize víceméně seznamovali s partou poděsů, která kromě šňupání shitu na hajzlech v klubech, někoho sem tam vodpráskne nebo unese, tady už všechno pofrčí jako na max vytúrovaná Lada 2102 v krutopřísným tuningu.

Taky aby ne, je to moje zatím nejrychleji napsaná kniha. Základ byl napsanej za necelý tři měsíce. Nedávno jsem na to vejral do gitu a byl z toho úplně vodvařenej. Když do toho připočítám i předprodukční fázi a rešerše, bylo to něco kolem necelýho půl roku. Psalo se to krásně, taky aby ne, když jsem si na to vzal volno v práci (čti vyhodil sám sebe) a mohl se díky tomu soustředit jenom na psaní. Mohl jsem si díky tomu zažít, jak se asi žije fulltime autorům. Byla to skvelá zkušenost! Ráno jsem se vzbudil, uvařil si kafčo do plecháčku IDDQD, dal si cigáro a vyplodil další scénu Sajuzu. Večer jsem odpadnul od počítače a zapisoval si myšlenky do notýsku. Byl to dokonalej tvůrčí zen.

Jak moc je pro mě Sajuz osobní?

Kurva hodně. Při psaní Metroplexu jsem byl fulltime zasranej corpo ve finančním sektoru. Zažil jsem tam jak úspěchy, tak i faily. Těch náročnejch a bezvýchodnejch situací bylo možná malinko víc, než by bylo zdrávo a vypadnul jsem za pět minut dvanáct. Zpětně si uvědomuju, že kdybych zůstal o pár měsíců déle, stejně bych asi pravděpodobně skončil. Bylo by to ale mnohem horší, protože bych se psychicky zhroutil nebo dokonale vyhořel. Někdo se prostě narodí teflonovej a přijde mu to v pohodě, a někdo na to prostě nemá. S tím se asi smířím, když si uvědomím, že jsem díky tomu napsal tuhle knihu.

Psaní jsem pojal jako terapii uměním a doslova se ze všeho vypsal. Možná proto jsem Lajce s Jayem tentokrát nakládal víc, než by bylo zdrávo. Dostali díky tomu spletitý žůžo dobrodrůžo plný sovětský špíny a mohli si sáhnout na dno svejch možností, ale i na podstatu jejich vztahu. Královsky jsem se bavil při jejich scénách, hlavně díky jejich společný chemii. Dlouho mi vrtalo hlavou proč. Nakonec mi to došlo až při závěrečnejch editech.

Při psaní se mi přihodila zvláštní věc. S hrůzou jsem si uvědomil, že se mi směřování knihy vymklo z ruky a vlastně jsem nepsal příběh o Jayovi a jeho holce, ale hlavně o Lajce. Její postava se plíživě postupem času stala hybatelem událostí. Motorem, kterej jede hlavně na touhu vymanit se ze spárů svojí minulosti a přežít. Nebojte se, příběh pořád vypráví Jay. Ale těžiště příběhu tentokrát drží Lajka a za sebe můžu říct, že to díky tomu bude jako na horský dráze. Tak si držte klóbrcy, bude to pěkně divoká jízda!

Je Sajuz ještě vůbec kyberpunk?

Hele, upřímně? Kyberpunkovejch motivů je tam habaděj. Ten žánr mám rád, žiju tím a pořád mě ho baví psát. Ale zároveň mám rád slovanskou kulturu, a tý mi přeevropštělá Praha připomínající spíš Berlín nebo Londýn moc nedopřála. Obyvatelé metroplexu knedlikům se zelím úplně neholdujou a když už něco pijou, tak to má blíž spíš k Becksu než ke kvasu.

A tady se k tomu dostáváme. Sajuz není primárně kyberpunkový dílo. Je to čistej slavpunk!

Vlastně je to celkem fajn osvěžení. Kyberpunk je v současnosti prej přežitej žánr a dalo by se říct, že je docela těžký přijít s něčím novým, nad čím by náročnější čtenáři nevohrnuli rypáky. Co si budeme povídat, tuzemský prózy napsaný o rudě komunistickejch dystopiích v současný literatuře zase tolik není. Nebojte, dočkáte se kyberprostorovejch hacků, zažijete si konflikt mezi člověkem a strojem, ale všechno bude zahalený pouličním smogem nasvíceným temně rudým měsícem nad Moskvou. Městem nad kterým bdí ze střechy hotelu Kosmos dvacetimetrovej hologram V. V. Petrova - generálního tajemníka Strany, o kterým nikdo vlastně ani netuší, jestli vůbec ještě žije.

Jeden z důvodů, proč jsem se do Sajuzu pustil a po únoru 2022 se na to nevysral je, že jsem viděl dokument o aktivistech, který v současným putinovským Rusku demonstrovali proti válce. Zarputile bojovali se zvráceným systémem a neutekli, ani když k tomu opakovaně dostávali příležitost. Nezpronevěřili se sobě a dělali to, co uznali za správný. Za každou cenu. A toho si na nich vážím. Proto si myslím, že by měla v dnešní době vznikat díla, jako je Sajuz. Jasně, všichni jsme z toho unavený, ale nezapomínejme na to, že v jámě lvové žijou lidi z masa a kostí, kterejm ty hnusy nejsou u prdele a jsou na rozdíl od nás všech ostatních ochotní dát všanc svoji důstojnost, zdraví a dokonce i riskujou svůj vlastní život.

Svoji válku nebojují v zákopech, ale na bojišti, který je leckdy ještě mnohem horší. Ve svých rodinách, zaměstnáních nebo na školách. Na všechny tyhle lidi jsem myslel, když jsem Sajuz psal a proto jsem to nechtěl hodit k ledu.

Doufám, že se sem tam někdo zamyslí nad tím, že humanistický ideály nejsou jenom prázdný floskule, ale věc, která nás odjakživa odlišuje od zvířat.

Co bude dál?

Vydáním Sajuzu to nekončí. Dneska, o chvíli dřív než vyšel tenhle článek, jsem rovnou odeslal i opravenou a rozšířenou elektronickou verzi prvního Datastreamu všem zákazníkům Neon Suns a kdokoliv ho bude chtít, může napsat na tenhle mail. Obratem vám pošlu PDFko s Datastreamem. Je tam opravená sazba, vyčištěný obrázky, ale hlavně tři prdele nezveřejněnejch článků s lorem MTRPLXu. Dál budou během předprodeje vycházet články o Sajuzu nebo psaní. Nevím, jak dlouho mi to vydrží a jestli vůbec bude o čem psát, ale byl bych rád, kdyby něco tady na webu přibejvalo. Kvůli finalizaci Sajuzu a vedrům jsem na to posledního půl roku docela sral. Sorry.

Dál připravuju ještě jedno překvapení, který bude pro všechny MTRPLXáky. Je to v produkční fázi a snad se ho brzo dočkáme. Půjde o tématickou věc spojenou se Sajuzem, tak vám snad udělá radost. Ještě bych rád k tomu trochu rozšířil lore Sajuzu a nějak na přelomu podzimu a zimy by měl přijít simulátor SojuzNetu. Nebude to nic velkýho, ale aspoň budete mít možnost zažít, jakej to je pocit si zasurfovat na sovětský verzi Sítě. Metroplex taky ještě není úplně dead, protože máme na cestě audioknihu, která by měla bejt ještě letos. Slyšel jsem první kapitolu a Leon jí namluvil fakticky luxusně! Vyjednali jsme k tomu i hudbu od AcidRaye, tenhle britskej technodivočák má pěkně libový acidový placky. Máte se na co těšit!

Momentálně pracuju na posledním dílu série MTRPLX. Mám přesně půlku a pevně věřím tomu, že se mi to podaří dopsat ještě letos. Zatím to vypadá jako nejakčnější díl série. Víc zatím ale prozrazovat nechci a ani nemůžu, přece vám nebudu spojlerovat Sajuz! Stejně to nepřijde dřív, než v roce 2028. Vím, že to je za docela dlouhou dobu, takže mám vymyšlenej způsob, jak zůstat hrdinům MTRPLXu na blízku. Až přijde čas, rozhodně se o tom dozvíte víc! Dál mám rozpracovanej námět na další knihu. Jestli se jí někdo ujme nebo o ní bude zájem mezi čtenáři, to fakt netuším. Ale doručit to musím a tomu, komu jsem to slíbil se tímhle omluvným cancem upřímně (a hlavně veřejně) omlouvám. Ve 33 stupních doma se pyčo prostě psát nedá. Byl jsem rád, že jsem zvládal aspoň dělat grafiku a i to bylo strašný, když se mi lepila ruka se stylusem k tabletu jak zpocenej pytel na stehno.

To mi připomíná. Ještě mám v zásobě nějaký klipy k instagramový sérii Echoes of Sajuz. Ty kraťasy mě baví a rád si tím procvičuju vizuální storytelling. Takže těch taky pár bude. A možná i nějaký další trička. Mám nápady, ale toho času prostě moc nezbejvá.

Co mám udělat pro to, abych se dostal k Sajuzu?

Prostě skoč na shop.neonsuns.cz, zrovna nám tu běží předprodej a můžeš si ho koupit do 14. září 2026 za krásnejch 359 korun. Papírák levnější už nikdy nebude. Asi byste po něm měli sáhnout co nejrychleji, protože předpokládám, že budou mizet hodně rychle. Jestli to nestihneš, bude možný si je koupit osobně. Například na PevnostConu, Knize Brno 2026 nebo tradičně v Krakatitu. Pár kousků ještě bude na konci srpna v Dark Velvetu na Žižkově na noci krásných žen, burgerů a absintu. Samozřejmě i na našem eshopu. Na oficiální distribuci seru i tentokrát, protože jsem na to příliš línej a je to moc práce. A taky jsme pro ně asi moc punk.

Možná je to i dobře. Stejně by ty knihy nakonec skončily někde pod pultem nebo ve skladu.

Nezbejvá mi nic, než popřát všem, co mají rádi punkovou literaturu, techno nebo prostě jenom pořádně přepálený story, aby se u Sajuzu bavili stejně, jako když jsem byl jednou nohou na pracáku a zrovna psal svůj životní opus magnum.

Díky za to, že čtete. Bez vás by to nešlo.

Rudolf fakin Vostrý